Pomýlená historie Stříbrné Skalice

Na oficiálních stránkách obce Stříbrná Skalice se nachází text, který značně dezinterpretuje místní historii. Neznámý autor, patrně někdo z úřadu, zde naházel do kotlíku informace z několika pramenů, promíchal je, kousek ujedl a pak je bez uzardění naservíroval čtenářům na obecních stránkách.

Textu o Stříbrné Skalici v této brožuře nevěnujte pozornost.

Textu o Stříbrné Skalici v této brožuře raději nevěnujte pozornost.

Asi čekal, že to nikdo jíst (číst) nebude. Sežrali mu to však i s uchem od kotlíku v Malém Posázaví, kde tento blaf vzali a použili do publikace věnované obcím Mikroregionu Malé Posázaví (čtěte zde). Pokud na ní narazíte, třeba ve skalickém Informačním centru, řádkům o Stříbrné Skalici, jsou úplně na konci, se raději vyhněte. Proč? To se dozvíte v textu níže…

 

Inkriminovaný text:

Historie obce a okolí
Ve zvlněném Posázaví se rozkládá Stříbrná Skalice, jejíž rozvoj v 15. a 16. století je spojen s těžbou stříbra. Na počátku 18. století byla ložiska vyčerpána a báňská činnost definitivně zanikla. V prehistorické době bylo dnešní území Stříbrné Skalice a jejího bezprostředního okolí ponořeno do hlubokých lesů, jimž čas od času snad prošel lovec s primitivní zbraní. Již z mladší doby kamenné, mezi koncem 6. a počátkem 4. tisíciletí před naším letopočtem, se zde najdou první stopy pobytu a zejména činnosti člověka. Od roku 1937 se ve zdejším lomu povrchově lámal z jam vápenec, jámy měly v průměru 5-10 m a nebyly hlubší než 3 m. V této době byl vápenec využíván hlavně k výrobě ,, mramorových ‘‘ hlazených náramků a jiných ozdob. V bezprostřední blízkosti Skalice na Čapíku byly v roce 1940 nalezeny zlomky kamenných seker.

Zdroj: Historie – Oficiální stránky Obce Stříbrná Skalice

OPRAVY:

„Na počátku 18. století byla ložiska vyčerpána a báňská činnost definitivně zanikla.“

dolovani-stribrna-skalicePrvní písemná zmínka o dolování na Stříbrnoskalicku spadá do začátku 16. století. Tehdy zde pracovalo až 300 horníků, ale již na jeho konci, v r. 1592, jsou doly, až na jedinou jámu, v níž se špatně pracuje, opuštěny. Již od počátku rentabilitu těžby negativně ovlivňoval nestálý obsah ušlechtilých kovů v místních polymetalických rudných žilách, nazývaných „couky“, a enormní přívaly důlních vod. Prostředky vložené do zprvu nadějně vzhlížejícího podniku, se tak těžařům velice rychle rozutekly. Poznali to i ti, kteří se o těžbu pokoušeli ve stoletích následujících.

  • Před polovinou 17. století se zdejší těžbu, nutno dodat, že bez velkých úspěchů, pokoušel obnovit Karel I. z Lichtenštejna, nový vlastník kosteleckého panství.
  • V polovině 18. století, za Marie Terezie Savojské, zde údajně pracovalo sedm dolů na stříbro a jeden na zlato (?).
  • Na počátku 19. století skaličtí občané, pod vedením radního Fishera z Jílového, vyrazily dvě štoly, z nichž je dnes napájen skalický vodovod.
  • V polovině 19. století kutal mezi Hradovými a Kostelními Střimelicemi pražský měšťan Ulmann a po něm podnikatel Grösser.
  • Těžilo se zde i na konci 19. století, kdy měl důlní míry pronajaty Johann Zeleny (starší).
  • Od roku 1919 až do 30. let 20. století stříbrnoskalická ložiska zkoumal ing. J. Zelený – více zde.
  • V 60. letech 20. století ložiska u Hradových a Kostelních Střimelic zkoumal  Geologický průzkum n. p. Praha.

Takže. Ložiska stříbrnoskalických rud rozhodně nebyla v 18. století vyčerpána, ani v té době nezanikla místní báňská činnost.


„Již z mladší doby kamenné…se zde najdou první stopy pobytu a zejména činnosti člověka.“

Těžko říci, co měl oněmi „prvními stopami pobytu“ autor na mysli. Jisté je jen to, že „činnosti člověka“ spojuje s nálezem zlomků kamenných seker, ač zmínku o nich v textu umístil až na konec.


A perla…

„Od roku 1937 se ve zdejším lomu povrchově lámal z jam vápenec…v této době byl využíván hlavně k výrobě „mramorových” hlazených náramků a jiných ozdob.“

A to je vrchol celého textu! Autor, vycházeje z následujících údajů, stvořil historii vpravdě unikátní.

  • Rok 1937 je rokem zahájení archeologického výzkumu Karla Žebery v prostoru bývalých vápencových lomů na vrchu Bílý kámen v nedaleké Sázavě. Výzkum zde doložil těžbu vápence od neolitu.
  • Zmíněné mramorové náramky byly, patrně na Kolínsku, v závěru mladší doby kamenné (neolitu), vyráběny z krystalických vápenců (dolomitických mramorů) těžených v Posázaví.
  • Nálezy „kamenných seker“ na Čapíku, zmíněné bez uvedení do souvislostí s těžbou vápenců, jsou pak právě oním dokladem neolitické těžby i na katastru Stříbrné Skalice (nikoliv však přímým dokladem výroby náramků).

„V bezprostřední blízkosti Skalice na Čapíku byly v roce 1940 nalezeny zlomky kamenných seker.“

  • Rok 1940 není dobou nálezu seker, ale jejich evidence.
  • Byly objeveny již okolo r. 1900 v prostoru vápencových lomů v poloze Na homolích.

 Na stejném místě byl fragment broušeného a vrtaného kamenného nástroje (sekerky) nalezen i v nedávné době.

Takže: Před 2. světovou válkou, v roce 1937, se ve Stříbrné Skalici nezačal lámat vápenec z pěti až desetimetrových jam a nevyráběly se z něj mramorové náramky!
Ty se vyráběly na Kolínsku před více jak 6 tisíci lety, v závěru mladší doby kamenné (neolitu), z krystalického vápence těženého na vrchu Bílý kámen v nedaleké Sázavě. Nálezy dobývacích broušených kamenných nástrojů ze Stříbrné Skalice jsou pak spíše indicií, než dokladem výroby náramků v neolitu z vápence z místních lomů.