Listiny a dokumenty

Kostelec povýšen na městys

Kostelec povýšen na městys (1489)

My Vladislav z Boží milosti král Český, Markrabě Moravský, Lucemburské kníže a Lužický Markrabě atd. Oznamu­jeme tímto listem všem, že přistoupil jest před nás Statečný Jindřich z Kostelce, věrný náš milý, a prosil jest nás, abychom ves jeho Kostelec za městečka vyzdvihnouti a při tom obyvatele tudíž některými milostmi obdařiti ráčili.My hledíce k věrným a ustavičným službám téhož Jindřicha kteréž nám činil, činí a činiti nepřestává, a potom tím lépe aby mohl a měl činiti, čímž nás milostivějšího k sobě pozná.

I jsouce. v tom k jeho prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radou věrných našich mocí královskou již psanou ves Kostelec vyzdvihli jsme a tímto listem vyzdvihujeme za městečko; tak aby rychtáři, konšelé a všecka obec téhož městečka Ko­stelce práv, milosti a chvalitebných obyčejův požívali, tak jako jiná městečka v království našem Českém těch věcí požívají z práva nebo obyčeje, a k tomu témuž městečku Kostelci dáváme trh téhodní každý pondělí a jarmark roční ten pondělí letniční, tak aby oni toho trhu každý týden v pondělí a toho jarmarku každý rok v pondělí o letnicích osm dní po­řád zběhlých požívali se všemi milostmi a právy, tak jako jiná městečka v království našem Českém svých trhův a jarmarkův požívají. A k tomu aby slady dělati, piva vařiti a také ven pro­dávati mohli a také řemesla všelijaká aby dělali též, jakož se v jiných městečkách v království našem Českém děje. A to bez naší, budoucích králů Českých a všech jiných lidí všelijaké pře­kážky.

Přikazujíce všem úředníkům i jiným poddaným našim věr­ným a milým nynějším i budoucím, aby již psaným rychtáři, konšelům i vší obci jmenovaného městečka nynějším i budou­cím v těch ve všech věcech svrchu psaných nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, ale při tom je zachovali nyní i po věčné časy budoucí a to pod uvarováním hněvu a pomsty naší budou­cích našich králův Českých. Však i to chceme, aby ty všecky milosti naše svrchu psané byly bez ujmy každému na jeho spra­vedlnosti.

Tomu na svědomí pečeť naši královskou kázali jsme při­věsiti k tomuto listu.

Dáno na hradě Pražském v sobotu po sv. Řehoři léta Božího tisícího čtyrstého osmdesátého devátého království našeho léta osmnáctého.

(Z knihy gruntovní I. a).

Městský znak a pečeť

Městský znak a pečeť

Peczeti miestky dwie, vietssý a menssy, u kterichžto jest za znamení vedle kunstú malířského totiž : Pole nebeské barvy, v něm muž divý, od vrchu hlavy až pod pupek zastrčený v ze­leném věnci z větví a listí udělaného: Item druhý věnec tomu podobný na vrchu hlavy majícímu, v pravé ruce drží větev v způsob šipky a při konci vrchu růže. Za hlavou po levé straně zlaté barvy hvězda o šesti špicích. Na tém poli šturmhaub za­vřetý, okolo pole fachy obyčejné nebeské a tmavé rozínové barvy. Nad helmem místo královské koruny feldzach stočený a konce nad tachy roztažené. Item nahoře v štítu podobný divý muž, majíce též okolo sebe věnec zelený a druhý na hlavě, v pravé ruce drží šipku špicí dolů a tetivou nahoru, pošikmo od sebe; okolo též pečetě nadpis nebo text slova : Pečeť městyse Kostelce nad Černými lesy – a věnec okolo textu oby­čejný v způsob bobkového.

Pečet‘ práva rychtářského.

Toliko samé pole a v něm ruka práva, regiment právní držící, a okolo text : „Pečeť rychtářská, městys Kostelec nad Černými lesy.“ (Zlatá kniha).

Privilej z roku 1611

Privilej z roku 1611.

Já Albrecht Václav Smirziczký ze Smirzicz a na Náchodě, Škvorci, Rismburku a Kostelci nad Černými lesy. Oznamuji tímto listem obecně přede všemi, kdežkoliv čten neb slyšán bude čtoucí. kterak že purkmistr a konšelé i všecka obec města Kostelce nad Černými lesy, poddaní moji, jako i předkové jich ke mně i k pánům předkům mým poslušně, poddaně a věrně se chovali a chovají. I aby na potomní časy i budoucími potomky svými tak se chovati mohli a povinni byli, na jich poníženou a poddanou žádost jim tuto milost a obdarování činím a týmž purkmistru a konšelům i vší obci dotčeného městečka Kostelce v něm usedlým aneb, byť osedlí nebyli, však v tom městečku aneb v jiném městečku a vesnici na gruntech téhož panství Ko­steleckého rodilí, kteří by té vrchnosti poddáni byli a tu své obydlí měli.

Těm všem a jednomu každému z nich obzvláště a potomkům budoucím jich tímto listem tu plnou moc, vůli a svo­bodu dávám: Aby o statku svém všem a všelijakém jmění svém, v čemž by to kolie záleželo, a jakýmikoli jmény se jmenovati mohlo, o tom jeden každý z nich buď za zdravého života neb v nemoci aneb na smrtelné posteli mohl říditi, kšaftovati, jej rozdílně aneb summou všechen dáti, odkázati a poručiti, komuž by se jemu koliv dobře líbilo a zdálo. A jakby koliv kdo z nich o tom pořádně zřídil a kšaftoval, to aby svou moc míti a ten každý, komuž by tak co odkázáno bylo, aby toho všeho tak, jakž práva městská království tohoto v těch artikulích o kšaftech a poslední vůli z tohoto světa sešlých vyměřují, užíti mohl a mohli.

A jestliže by kdo o který kšaft jaký odpor vznikl a po­vstal, tehdy podle týchž práv (krom výminky níže teď dotčené) v tom aby rozeznáni byli. Však na ten způsob a s tou znamenitou výminkou, že těmi takovými kšafty a zřízením svým žádnému jinému nežli lidem poddaným k témuž panství Kosteleckému náležitým, odkázáno a poručeno býti a na ně samy toliko toto obdarování se vztahovati má. Pakli by kdo v témž městečku bez dědicův obojího po­hlaví a bez kšaftovního pořízení se světa sešel, tehdy statek po něm pozůstalý podle vyměření práva městského aby plným právem na nejbližšího přítele jeho krevního, však k panství Ko­steleckému poddaností náležitého připadl, a nenalezlo-li by se žádného takového přítele, tehdy statek po témž umrlém zůstá­vající aby na touž obec městečka Kostelce připadl a na dva díly rozdělen byl. Jeden díl aby na kostel při městečku Kostelci postavěný aneb jiné potřeby k službám církevním náležité a druhý díl k obci a na obecné potřeby byl obrácen. A kdež také od pánův předkův mých kovárna v městysi Kostelci (nedaleko od zámku) a dům neb lázeň pod městečkem vystavěný též obci Kostelci jest k užívání odevzdáno, tak jakž toho posavad užívají.

Takového dání neb odevzdání já jim také tímto listem potvrzuji a je při tom při všemi aby toho obojího k dobrému té obce užívati a s tím jako svým vlastním činiti mohli, zůstavuji. A připovídám, že se jim ani budoucím potomkům jich v tom ničem, což se tuto nadpisuje, ode mně ani od budoucích mých a potomních držitelů panství Kosteleckého žádné překážky či­niti nemají nižádným vymyšleným způsobem nyní ani na časy budoucí.

Na potvrzení toho všeho a pro budoucí pamět pečet svou k tomuto listu jsem přivěsiti

rozkázal a svou vlastní rukou v něm jsem se podepsal, kterýžto jest dán a psán v pondělí den sv. Petra v okovech Léta narození Syna Božího tisícího šestistého jedenáctého. – Albrecht Václav Smiřiczký.

(Z knihy gruntovní I. a).

Privilej z roku 1613

Privilej z roku 1613

Já Albrecht Václav Smiřický ze Smirzicz na Náchodě, Rismburku, Škvorci a Kostelci nad Černými lesy. Vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdež čten anebo čtoucí slyšán bude k věčné paměti. Kterak jsou přede mne předstoupili purk­mistr, konšelé a starší obecní na místě vší obce městečka mého Kostelce nad Černými lesy, poddanní moji věrní milí, a o veliké potřebnosti a nedostatcích, v kteréž to městečko a bez žádných téměř užitkův, důchodův a pomoci, nač by v čas potřeby obecné dobré opatrovati, spravovati.a touž obec v dobrém řádu vzdě­lávati a zdržovati mohli, nemajíc postaveno – jest mně ozná­mili. A při tom mne za retunk a pomoc, odkudž by k budoucímu toho všeho napraveni začátek nějaký mohli míti, v poníženosti žádali. Kdež já tu takovou jich poníženou žádost vyslyševše a uznávaje skrze takové to obce nedostatky a nemožnosti, že by po časích to městečko nemohlo než k velkému sníženi a a zmenšení přicházeti a tak vrchnosti své malé platnosti býti.

A chtějíce rád, aby tu v tom městečku předně čest a chvála Pána Boha, pobožnost a řád křesťanský chvalitebný, obecné dobré a poddaných mých jednoho každého živnost a obchod spravedlivý svůj průchod a vzrůst bráti a se rozmáhati mohlo. A jsouc k týmž purkmistru, konšelům a vší obci dotče­ného městečka pro jich ke mně a pánům předkům mým vše­liké dobré, věrné, poddané a poslušné chování dobrotivostí a milostí nakloněni. A oni aby i napotom ke mně a budoucím pánům svým v též oddanosti a poslušnosti se hotovi nalézati příčinu měli. Protož s bedlivým dobrým uvážením a rozmyslem svým já s počátku psaný Albrecht Václav Smirziczký ze Smirzicz jakožto na ten čas pán a držitel panství Kosteleckého a téhož městečka mého Kostelce nad Černými lesy nynějším, budoucím potomkům jich tato dobrodiní a milosti činím Moc a právo dávám předně :

Jakož jsou oni Kostelečtí a táž obec tu při témž městečku na svůj náklad a na to, kdož jim co z lásky jakou pomoc na jich žádost k tomu učinil, koste1  a při něm krchov k službám Božím a pohřbům těl mrtvých postaviti dali-. Při takovém kostele a krchovu jakžto zdmi vůkol ohraženo jest, já je zůstavuji a na to já ani bu­doucí moji jakožto na jich věc vlastní sahati a v tom jim žádné překážky činiti nemám a nemají.Však na to ten způsob, že v tom kostele žádného jiného náboženství a učení nežli pod obojí tělo a krev Pána Ježíše Krista přijímající a podle konfessí české od slavné paměti Jeho Milosti císaře Rudolfa toho jména druhého krále Českého sta­vům království Českého pod obojím přijímajícím majestátem potvrzené se učiti a provozovati nemá.Item dávám jim moc a svobodu,

aby mohli k užitečnému obecnému dobrému živnost neb hand1 v so1i vésti, totiž sůl všelijakou v bečkách neb prosticích malých i velkých neb na strychy a věrtely i jináče, jak se jim koliv líbí, aby kupo­valí, zase jim lidem poddaným mým i jiným, komuž by mohli, prodávali. A tomu chci, aby z lidí poddaných mých ani žádný jiný na gruntech mých blíže od půl míle vůkol od téhož mě­stečka takové soli (kromě k své vlastní a domácí potřebě) ne­skupoval a neprodával ani v ní nehandloval pod propadením té vší soli, což by jí tak koliv u kohokoliv na gruntech mých kdy koupené nalezeno bylo. Kterážto tomu každému, kdyby se toho dopustil, pobrána býti a polovice té soli do špižírny mé na zámku Kostelci a druhá polovice k též obci městečka Kostelce obrácena býti má.

Item jak jsou oni Kostelečtí sami mezi sebou na tom se snesli, aby z šenku  piva, kteréž se tu v městečku aneb šenkovati bude, jeden každý jistý plat k obci dával. Toho takového jich dobrovolného snesení jim potvrzuji a tomu chci, kdož by koliv jakékoliv bud bílé pšeničné neb staré aneb jiné hořké pivo tu v témž městečku s povolením vrchnosti šenko­vati chtěl a šenkoval, ten každý aby z jednoho každého sudu piva bílého po půl groši českém a ze sudu starého též ječného neb hořkěho piva dva groše české k obci dáti byl povinen.

Item z  vína všelijakého, kteréž by se v témž městečku Kostelci šenkovalo,chci tomu, aby z českého moravského vína z vědra po půl osmi českým k obci ten každý, kdožby je šen­koval, dával a odevzdával. Jaký plat pak předešle do důchodů mých kosteleckých z takového šenku vína se dával, od toho    již upouštím, takže takovým platem již více do týchž důchodů žádný povinen býti nemá. Však kterak bych já neb budoucí    páni a držitelé zámku a téhož městečka Kostelce vína svá vlastní ze sklepů mých do téhož městečka k vyšenkování dal, z toho takového vína žádným platem k té obci ani žádnému jinému žádný povinen býti nemá. Však pokudž by vína má šen­       kovati se budou, aby se jiné víno pod žádným způsobem nešenkovalo a nedávalo.

Dům radní neb rathouz a při tom krámy masné, kterýž jest od pánů předků mých tu v městečku Kostelci vy­         staven a z týchž krámův masných do důchodův mých kosteleckých jistý plat jest vycházel, od takového domu a všeho platu já upouštím a týž dům radní anebo rathouz i krámy masné se vším stavením, jakž to ve svém okršlku postaveno jest, a jiným k tomu příslušenstvím purkmistru, konšelům a vší obci téhož městečka k jich mocnému užívání a vládnutí dávám a odevzdávám.

Item jakož také od starodávna v témž městečku Kostelci každého roku dva jarmarkové neb trhové roční na v1nu a jiné věci, . první v pondělí po památce Nalezení sv. Kříže, a druhý ten pondělí po Povýšení sv. Kříže se držívají a užívají, a pro užitečnější takových trhův a jarmarkův vzdělání, to jsem při poddaných svých na panství Kosteleckém, Škvoreckém, Auřinoveském a Kolodějském naříditi poručil, aby ti všichni poddaní moji a jeden každý usedlý k takovému jarmarku do jmenovaného městečka Kostelce na oznámené dny najíti se dal. A na prodej s sebou bud jeden neb dva kusy dobytka koňského i hovězího i jiného, což by mu k prodeji a odbytu bylo, přivedl a přihnal. Aneb nemohl-li by se sám bezelstně vypraviti, na svém místě s tím vyslal. Pročež chci tomu, aby se to tak i na bu­doucí časy drželo a zachovávalo. A pokudž by lidé poddaní moji z dotčených panství v tom začatém úřadu oblevovati a na takové jarmarky a trhy oznámeným způsobem nacházeti se ne­dali, k tomu aby od vrchnosti skrze ouředníky a jiné vrchnosti přidržováni byli.

A což tu koliv tuto jaké nadání a osvobození a milosti ode mně často psaným purkmistru, konšelům a starším obecním i vsí obci městečka Kostelce nad Černými lesy učiněno jest, při tom při všem oni i budoucí potomci jich že zachováni býti mají a v tom že se jim od mne ani od dědicův mých žádné překážky činiti nemá.

To jim za sebe i za dědice své, kteréž k tomu tímto listem zavazuji, připovídám. I také ke všem po         tomkům mým i budoucím držitelům zámku Kostelec a téhož mě­stečka tu naději mám, že jeden každý z nich uváží, že to vše co tak k témuž městečku ode mne jest učiněno, k vzdělání a rozšíření téhož městečka a obyvatelův jeho i také k budoucímu pohodlí jednomu každému pánu a držiteli panství Kosteleckého se vztahuje. I oni že ruku ochrannou nad tím držeti a je při               tom zachovávati budou a žádné překážky jim v tom činiti nedopustí.

Na potvrzení a zdržení toho všeho počet svou vlastní k to­muto listu přivěsiti a přitisknouti jsem přikázal. A rukou svou vlastní v něm se podepsal. A k tomu jsem se dožádal urozených a statečných rytířův pana Jindřicha Beřkovskýho ze Šebířova a na Lojovicích a pana Zikmunda Cetlice z Cetlic dvoru mého hofmistra, že jsou taky své pečeti jim však beze škody k to­muto listu podle mne v svědomí přitiskli a přivěsili.Kteréhož jest datum léta od narození Syna Božího tisí­ cího šestistého třináctého v pátek po památce stětí svatého Jana. Albrecht Václav ze Smirzicz, Jindřich Beřkovský ze Sebířova, Zikmund z Cetlic.

(Z knihy gruntovní I. a).

N. B. Privilej od knížete Karla Eusebia 1630 viz v „Zlaté knize“. Taktéž privilej cechů se týkající 1638, od Karla VI. 1712 na staré a nové jarmarky, Marie Teresie 1715 potvrzení privilejí.

Trhy

Trhy

Když r. 1489 Kostelec za městys vyzdvižen byl, povolen tu první (týdenní) trh v pondělí. Druhý trh – výroční – ustanoven na pondělí o letnicích po 8 dní pořád zběhlých. Tento trh přeložen později na pondělí po neděli křížové. R. 1613 přidán jest od Albrechta Václava Smiřického třetí trh, to jest druhý výroční trh (jarmark) na den sv. Michaela archanděla 29. září. Dne 9. května 1712 povoleny jsou dva další výroční trhy (jar­marky) a to tedy čtvrtý trh na den sv. Jana Křtitele a pátý na den Početí Ro­dičky Boží. V účtech r. 1714 uvádí se příjem ze 4 jarmarků, jarního, sv.Janského, sv. Michalského a Početí P. M. R. 1766 uváděny jsou jarmarky : o křížovém pondělí, o sv. Janě Křtiteli, o pouti, o sv. Václavě a o Početí P.M. 1791 dne 4. června povolen týdenní trh. (Fasc. 389). Další o trzích uvedeno zde budiž následující. Dne 31. března 1883 ustanovil obecní výbor na základě císařského patentu ze dne 20. pros. 1858 § 52., 62.-71. (Zem. zákon str. 606) pro město Kostelec nad Čern. lesy  t r ž n í ř á d, obsahující 20 článků (§), a aby vyhověno bylo usta­novením, jež obsažena jsou v čl. 9. zákona říšského z 29. února­1880, usnesl se obecní výbor města Kostelce nad Černými lesy v se­zení svém dne 13. května 1888 vydati ve příčině trhů dobytčích jestě potřebné předpisy.

Tržní řád pro Kostelec a k němu připojené předpisy potvrzeny jsou v základě zmocnění c. k. místodržitelství v Praze ze dne 11. března 1888 č. 10.801 c. k. hejtmanstvím v Čes. Brodě dne 22. května r. 1888. (Archiv měst.).

Osnova řádu tržního pro trhy na dobytek přijata a schválena jest v zasedání obecního výboru v Černém Kostelci dne 8. června r. 1890 L-VII. čl. Dle výše uvedeného řádu tržního A(§)1. – dělí se trhy ty na denní, týdenní a výroční.

Trh denní popíná se v měsících letních, totiž od 1.. dubna do 30. záři v 6 hodin ráno, v měsících zimních, t. j. od 1. října do 31. března v 7 hodin ráno a trvá do 11 hodin dopoledne, ale v sobotu a v ty dny, které předcházejí svátkům zasvěceným, trvá v měsících letních ‚~, O 5 hodin a v měsících zimních do 4 hodin odpoledne. Zdejší živnostníci mohou s věcmi denního trhu všedního dne po celý den a to v letních měsících do 5 hodin, v měsících zimních do 4 hodin odpoledne, v  nedělích a svátcích do 12 hod. dopoledne, s ovocem však i v těchto dnech až do 6 hodin večer na tržišti zasedati. Trhy týdenní konají se každý pátek, a kdyby na týž den připadl svátek, pak se koná v předcházející den všední.

Trhy týdenní počínají v měsících říjnu, listopadu, prosinci, lednu a únoru v 9 hodin

ráno, v ostatních měsících v 8 hodin ráno do 12 hodin v poledne.

Trhy výroční jsou:

1.   v úterý před tučným čtvrtkem

2.   na Velký pátek

3.    v pon­děli po páté neděli velikonoční

4.    na den sv. Jana Křtitele

5.    ve čtvrtek před Anděly Strážnými

6.    na den sv. Michala 29. Září

7.    ve čtvrtek před svátkem Všech Svatých, 8. dne 9. prosince.

Kdyby výroční trh .na některý zasvěcený svátek připadl, odloží se na první den všední, jenž svátku toho následuje.

Trhy výroční na dobytek, které konají se o výše uvedených      trzích výročních, počínají se

v 8 hodin ráno a trvají pouze do 12 hodin v poledne; na odhon a odvezení dobytka neprodaného ustanovuje se doba do 1 hodiny odpoledne.

Jinak trvá výroční trh v létě a na podzim do 6 hodin a v ji­ných měsících do 5 hodin odpol. a počíná se ráno o 8. hodině.

Ostatní o trzích, viz „Tržní řád“, který uložen jest v archivu městském.

Správa města – městské zastupitelstvo

Správa města – městské zastupitelstvo

Konšelové

(consul-radní) dělili se na konšely úřadující a na konšely bez úřadu.

Úřad purkmistrovský přecházel každého měsíce po pořádku na jiného konšela. Konšel, který po renovaci městské rady první spravoval úřad purkmistrovský, slul primas. (Primator – přední purk­mistr).

Předsedou sboru byl purkmistr; ten svolával schůze, řídil jed­nání v radě, opatroval pečet městskou, vybíral pokuty atd, Prima­                                sovi připadla od polovice 16. století správa důchodů, pročež zval se také „hospodářem“. Tím nabyli primasové velikého vlivu v obci a stali se tak jedinými pány a vladaři měst.Renovace městské rady konala se z pravidla každý třetí rok způsobem slavnostním. Před volbou sloužíval farář (ale od měšťan­stva dříve pozdraven a požádán) zpívanou mši sv. s „Veni sancte Spiritus“, po volbě měl k ním krátkou exhortací a přijal od zvole­ných přísahu a vyzvání víry.

Skládání přísahy v kostele přestalo r. 1855. Kdo se k renovaci nedostavil, platil pokutu,

jako na př. Jiří Hájek r. 1688 3 zl. 30 kr. Dle staré městské knihy skládalo se městské zastupitelstvo v 17.století z primasa, 8-10 konšelů, jimž přidáni byli 2 obecní starší a 2 rychtářové. K službě své měli 1 písaře a 1 servusa. (Zlatá kniha).

Obecní starší skládali přísahu, že na všeliké důchody a užitky této poctivé obce bedlivý pozor dáti chtějí, tak aby dle nejvyšší možnosti důchody obecní zve­lebovány býti mohly, všeho příjmu a požitkův pořádný počet činiti budou, ničehož, což by chudé obci ke škodě býti mohlo, nezatají, aniž sami k svému užitku co přivlastniti chtějí.

Rychtářové (náčelníci městské policie) přísahali, že chtí práva dle spravedlnosti zvelebovati, zly pak tupiti a přetrhovati, vdov a sirotků podle slušnosti chrániti, žádných schůzek, her a opilství času nedělního a svátečního před mží sv. nedopouštěti, i pokřiků nočních netrpěti, přestupníků Božích přikázání, též puntovníků proti vrchnosti netrpěti, kdyby kdokolivěk co panského požíval a z toho poplatků nedával neb na škodu nějakou učinil, vrchnosti oznámil. Při právu rychtářském byl posel právní.

R. 1655 požádal tehdejší knížecí hejtman Jiří Marzan Bohdanecký, by vedle primasa několik tolik 8 osob k úřadu konšelskému dosazeno bylo, poněvadž obec následkem let válečných ve velmi skromném počtu se vynachází. Leč komora královská k tomu nesvolila, nýbrž poručila, aby město při výsadbě své a starobylém způsobu zachováno bylo.

Dosazeno tudíž opět 12 konšelů, 2 rychtáři, 2 správcové obecních důchodů, 2 kostelníci pro kapli zámeckou a kostel městský (tolik jako účetní ) a 2 hajní.

(Kniha gruntovní I.A. )­

Správa města – městské zastupitelstvo

Společenstva a spolky

Cechy, živnostenská společenstva

Až do r. 1860 by;y na místě nynějších živnostenských spole­čenstev cechy.

Cech čili pořádek byl spolek řemeslníků téhož neb několika příbuzných řemesel, jehož účel byl vzájemná podpora, vzdělání a o­chrana řemesla. Původ cechů sahá do středověku, až do XII. století. Nejstarší cech, jehož vznik dějepisně stvrzen jest, byl cech krejčovský v Hamburce, založený r. 1152. Cechové měli výsady, že kdo řemeslu v cechu řádně se neučil, svůj čas jako tovaryš nepracoval a ne­vandroval a řádně při cechu mistrem se neučinil, řemesla svého v místě a okresu cechu provozovati nesměl. V městě našem byly v posledních dobách 4 cechy čili řemeslné pořádky

I. c e c h, zahrnující v sebe kupce, kramáře, hokynáře, obchodníky obilím, moukou, senem atd., řezníky, pekaře, sládky, hostinské jakož i výrobce lihovin ;

II. c e c h, v němž zastoupeni byli krejčí, tkalci, kožešníci, klo­boučníci, čepičáři a rukavičkáři

III. c e c h (také velký zvaný), k tomu náleželi všichni ostatní řemeslníci vyjímaje obuvníky.

IV. c e c h, v němž byli výhradně obuvníci.

Každý cech měl svou korouhev a svítilny, jež se na dlouhých žerdích houpaly.

Kdo žádal u hospodářského (,,vrchnořídícího“) úřadu za udělení práva mistrovského, musil dokázati, že se: dle „Lehrbrifu“ řemeslu dobře vyučil, předepsaný čas vandroval, mravně se choval, že má moho­vitost k provozování řemesla potřebnou, mistrovský kus udělal neb udělá. – Povolení se zadávalo s podmínkou : udělá-li mistrovský kus, bude-li daň výdělkovou řádně platiti a zaplatí-li určený poplatek.

R.1638 vydal kníže Karel artikule cechů, jimiž se ukládá :

Kdo se chce osaditi a za mistra přijat býti, musí:

a)   vy­konati sv. zpověď a držeti náboženství katolické,

b)   ukázati list svého pořádného na svět zplození a chování,

c)    právo městské si objednati

d)   mistrovský kus udělati.

Nebude od místa, uvedeme-li zde některé události, týkající se bývalých zdejších cechů, jako výpis majestátů s artikuly cechovními, způsob přijímání na mistrovství a j.

MAJESTÁT S ARTIKULY

MAJESTÁT  S  ARTIKULY

My Karel Eusebius z Boží Milosti svaté římské říše kníže, vladař domu Liechtensteinského z Nyklspurku, v Sleziji kníže opavské a krnovské. Oznamujeme tímto listem naším všem vůbec.

Jakož jsme od sousedův a obyvatelův městečka našeho dědič­ného Kostelce nad Černými lesy, poddaných našich mistrův řemesel všelijakých poníženě prošeni, abychom jim některých artikulův k je­jich cechu pořádnému potřebných, podle nichž by chvalitebně, poctivě,. šlechetně a bohabojně živi býti, se říditi a spravovati mohli, z Mi­losti své knížecí potvrditi ráčili.

PRVNÍ ARTIKUL

Aby jeden každý jakéhobykoliv řemesla byl, tu při městečku Kostelci se osadil a za mistra přijat býti chtěl, předně svatou zpověď vykonati a samospasitelné náboženství katolické, apoštolské římské přijati povinen byl. Též list zachovací svého pořádného na svět zplození i také cho­vání ukázati, právo městské od purkmistra a konšelů sobě vyžádati a objednati. A potom přáteli dožádanými před cechmistry a mistry před­stoupivše za přijetí do cechu jich žádati s ukázáním jistoty, že jest se tomu řemeslu pořádně vyučil i všelijak chvalitebně přitom chovat. Má také svůj kus mistrovský dle uznání starších cechmistrů ná­ležitě udělati a ukázati.

DRUHÝ ARTIKUL

Žádný mistr jeden s druhým aby se nehanili a slovy neuctivými nedotýkali, bud že by se některému z nich příčina dala neb ne, jestliže by se pak který z nich toho opovážil a sobě sám neprávě, bez vznesení toho na starší poběhna a pominu jích v tom něco při­vozoval a po tom za vinného uznán byl, bude povinen pokutu do pokladnice cechovní dle uznání starších cechmistrů dáti.

TŘETÍ ARTIKUL

Každá vdova mistrova, která by v řemesle po svém manželu ovdověla, ta pokudž na vdovské stolicí sednouc, poctivě se chovaje, bude moci všeho práva v řemesle, jak manžel její užívati, čeládku držeti a chovati krom učedlníkův; však toho, který by se u manžela jejího učiti začal, bude moci u sebe chovati a tovaryšům i čeládce bude-li chtíti do užití dáti aneb jinému mistru poručiti se jemu učiti.

ČTVRTÝ ARTIKUL

Kdykoliv od cechů mistři obesláni budou, a zvláště při čase suchých dní, jeden každý čtyřikráte do roka aby se poslušně vždycky najíti dali, a kterýbykoliv obmeškal, ani se neopověděl, má pokuty do pokladnice cechovní dle uznáni starších složiti, také při schůzce každejch suchejch dní, prve než se za stůl usadí, přijdu do cechu, aby každý z nich, což náleží těch suchých dní, do pokladnice položit.

(Pozn.: V Kouřimi byla povinnost: 6 lib. vosku, 5 kop grošů če­ských a svačinu starším i jiným mistrům všem ve 2 nedělích vystro­jiti a za ,,mladšího“ mistra zůstati, dokud jiný „mladším“ přijat ne­bude. Po nastoupení nového mistra může žádati, aby prací „mlad­šího“ zbaven byl. Pokuty byly: 1-11/2 lib. vosku, 1 groš čes. a 7 peněz malých, a 10 grošů češkých, kdyby do dvou neděl neohlásil učedlníka). Také kdyby koho bud z cechovních neb jiných sousedův Pán Bůh prostředkem smrti z tohoto světa pojíti ráčil a cech od mladšího mistra na pohřeb opověděn byl, všichni k jisté hodině před dům, kde mrtvé tělo leží, se sjíti, svíce voskové cechovní, ano i na kterého ukázáno bude, tělo mrtvé nésti, a jiní v počestném pořádku za marami jíti povinni budou. Který by pak maje o tom vědomost přijíti za­meškal, ani se při starším cechmistru neopověděl, má jistou pokutou trestán býti.

PÁTÝ ARTIKUL

Sejdouce se do pořádku pro všelijaké potřeby cechovní, aby se jeden každý všelijak náležitě, uctivě i pokojně při tom zachovali, jakékoliv společné snesení u sebe v tajnosti měli a nikterak nepro­nášeli. Pakli by kdo co v tom pronesl a na něho to skutečně shle­dáno bylo, ten pokutu do pokladnice cechovní dle uznání starších cechmistrů dáti povinen byl.

ŠESTÝ ARTIKUL

Aby žádný mistr jeden druhému z verkstatu tovaryše aneb čeládky k sobě jakýmkoliv obmyslem neloudil a to pod jistou pokutou do pokladnice cechovní propadení. Týmž způsobem aby žádný tovaryš od svého mistra z verkstatu nevyvstával, až by pořádné odpuštení i od svého mistra aneb mistrové-vdovy vzal a dvě neděle napřed vě­děti dal. Též mistr neb mistrová-vdova, jestli by kterého tovaryše nepotřebovali, jemu napřed dvě neděle znáti a náležitě odpuštění dáti ­moci bude.

SEDMÝ ARTIKUL

Jestli by který tovaryš  bez pořádného odpuštění vzatého aneb ­jemu daného v dluze anebo něco nepořádného se dopustiv z verkstatu krom času vyměřeného by vyvsta1 a jinam do některého místa od­vandroval, má se všady po něm ptáti, aby nikdež dílem od žádného fedrován nebyl, nýbrž vždycky a všudy tak dlouho hnán byl, pokudž by z sebe toho, což by mu za vinu dáváno byla, nesvedl.

OSMÝ ARTIKUL

Aby tovaryši a čeládka všední dny, jakž obyčej, mívají po ne­děli neb po jiných svátcích, nezaháleli, nýbrž pilně pracovali a dělali, jakž náleží. Jestli by pak který všední dny zahálel, má pokutou peně­žitou do pokladnice cechovní stižen býti.

DEVÁTÝ ARTIKUL

Mládenci neb učedlníci, kteří by se jakémukoliv řemeslu učiti chtěli, aby jeden každý z rodičův poctivých, pořádných a dobře za­chovalých zplozen byl, a sám také dobře a náležitě se choval k učení od mistra některého před staršími jsa přijat, aby rukojmě za sebe pod desíti kopami míš. postavil, že v tom učení, jakž na dobrého náleží, poctivě a pořádné chovati bude, a také se do jistého jemu vyměřeného času, jak kterého řemesla obyčej jest, zbude. Pakli by toho nevykonal a pořádné se nechoval, k tomu pak škodu nějakou bud mistru neb někomu jinému učinil aneb něco pobral, rukojmové jeho pokutu vejš  jmenovanou položiti a mistra od učení spokojiti povinni budou

DESÁTÝ ARTIKUL

Přitrefilo-li by se, že by který učedlník pořádné se vyučil a čas svůj u mistra vytrval, ten mistru svému dle smlouvy s ním učiněné od učení zaplatiti povinen bude: Pakli by peněz neměl aneb dáti nechtěl, tehdy za jistý čas u téhož mistra svého již po vyučení bejti a dělati a vejše také libru vosku do pořádku cechovního vyplniti má.    _

JEDENÁCTÝ ARTIKUL

Jeden každý řemeslník řemesla svého z orkáfů (z materialů) hodných, poctivých, aby dělati hleděl, tak aby lidé naříkati příčiny žádné neměli a tudy aby Pán Bůh práce a díla naše požehnati ráčil. Pakli by se kdo z kteréhokoliv řemesla nějaké nehodnosti, falše a podvodů o svém řemesle dopustil a lidem spravedlivě za jejich peníze neudělal, ten podle uznáni cechmistrův náležitě pokutován a trestán býti má.

DVANÁCTÝ ARTIKUL

Aby mistři, starší, mladší, tovaryši, učedlníci i všechna čeládka dle povinnosti křesťanské kdykoliv se mše svatá odpravuje a Slovo Boží se káže pod jistou neprominutelnou pokutou do chrámu Páně choditi, J. M. K. Pána, Pána našeho nejmilostivějšího a dědičného ja­kožto vrchnosti od Pána Boha nařízenou, náležitou poctivostí ve vši poddanosti ctíti, dobrého vinšovati a Pánu Bohu všemohoucímu aby J. K. M. dlouhé zdraví a nad námi šťastného panování dáti ráčil. Též za mír a pokoj skroušeně se modliti, pana hejtmana od J. K. M. nařízeného v náležité poctivosti míti, jemu jakož i panu purkmistru pánům ve všem poslušni býti, ano i všem jiným starožitným, poctivým obojího pohlaví lidem náležitou uctivost a počestnost v řeči i v skutku činiti, Lásku, svornost, střídmost zachovati, vobžerství, tovaryšstva zlého, lání, hromování, přísahání, hanebného a oplzlého mluvení, s ne­řádnými ženami obcování, her všelijakých v karty, v kostky o peníze i jiných těm podobných věcí se varovati aby jeden každý povinen byl.

TŘINÁCTÝ a poslední.

Jestli by kdo ze všelijakých řemeslníkův zde při městečku Ko­stelci i jinde po vesnicích k panství tomuto náležejících se zdržoval, do cechu a pořádku přijat nebyl a ani toho, že pořádně svému ře­meslu vyučen jest, neukázal, nýbrž na škodu a záhubu poctivých ře­meslníkův kdekoliv na témž panství kosteleckém řemeslo dělal a jim překážku činil, do cechu přistoupiti nechtěje, v tom přistižen jsa, ten a takový každý dle náležitosti a uznání starších cechmistrův strestán a pokutován býti má. Jejichžto ponížené prosbě a chvalitebně snesené potřebě milostivě nakloněni jsouce, s dobrým rozmyslem naším, jistým vědomím moci naší knížecí nahoře psané pořádky jim jsme po­ tvrditi ráčili, a tímto listem našim ve všech jejich zněních, položení, punktech, klausulích a artikulích schvalujem a potvrzujem. Chceme tomu konečně, aby při tom od každého člověka jmíni, držáni a neporušitedlně zachováni byli bez našich o tom a bu­doucích našich dědicův i jiných všech lidi všelijaké překážky a odpornosti.

Tomu na svědomí pečeť naši knížecí k tomuto listu přitisknouti rozkázali a rukou vlastní jsme se podepsati ráčili.

Téhož datum na zámku našem Valčicích osmnáctého měsíce Octobris, Léta Páně tisícího šestistého třicátého osmého. (18./10. 1638).

Karel Eusebius kníže Liechtenstein.

S. Kodenius. Cancelarius.                                            Ad Mandatum Cels : S. Proprium.

Frant. Bojeschitz

Že tento vejpis z originalu, jenž slove „potvrzení artikuluv“ na všechna řemesla se vztahujících a na celé panství J. M. K. kostelecké patřící ve všech punktech, klausulích a slovo od slova srovnán, jako i na šetrnou žádost poctivých řemesel řeznického, kovářského, kolářského, bednářského, zámečnického a truhlářského z originalu vypsán jsouc, se vydává. ­

Toho potvrzuje počet a podpis mé vlastní ruky. Týž datum na zámku J. VI. K. Kosteleckém nad Černými lesy dne 16. měsíce Marti Ano 1652.

Stephanus Forchemius a Jakesohau Not

L. S. Pubs : Jur : ad hoc requisitus in fidei fe­stimonium subscripsi MP.

Dále uvedeno zde budiž :

„Vejpis majestátův i s artikuly přiloženými poctivých ře­mesel, totiž : kovářského, bednářského, kolářského, zámečnického, truhlářského, provaznického, mečířského a ručnikářského. S po­volením urozeného pána Daniele Tyryše, J. M. C. pána rychtáře od poctivých mistrův týchž řemesel z města Kouřima do mě­styse Kostelce nad Černými lesy ku potřebám budoucím dotčených poctivých řemesel vyžádaných dne 25. Marti 1652.

Končí pak výpis majestátův a artikulův těch následovně:

My purkmistr a rada s počátku psaní počet naši městskou k tomuto nařízení a pořádku s jistým natím vědomím přitisknout jsme dali. Téhož jest datum v sobotu před nedělí, jež slovo Reminiscere Léta 1560. A potom pro sešlost listu a některé po­třebné z platné artikule k tomu přidané zase obnoveno a námi ouřadem výš psaným z bedlivého uváženi k žádosti mistrův týchž řemesel stvrzeno v pátek po památce svatého Prokopa léta Páně tisícího pětistého osmdesátého pátého. (I585).

L.S.

Potom následuje:

Registra, v nichž se nachází zapsání pánův cechmistrů, starších a mladších mistrův poctivých řemesel : kovářského, beč­vářského, kolářského, zámečnického, truhlářského a provazni­ckého.

Jakož jest pan Jan Hrdliczka, poctivého řemesla zámečni­ckého, podobného pan Jiržík Maczek bečvářského, sousedé to­hoto poctivého městyse Kostelce nad Černými lesy, od předsta­vený vrchnosti na místě J. M. Knížete Liechtensteinského Pána, Pána našeho milostivého a dědičného za pány cechmistry pro vzdělání chvály a cti Boží, tož aby dobrý řád anebo cech k zrostu svému přijíti a tudy poctivost vrchnosti i lidem činili, mistry starší a mladší, podobně tovaryše, též učedlníky v šle­chetné a Pánu Bohu milé kázni drželi, r. 1652 zvoleni a před­staveni byli. Oba dva s tohoto bídného a strastného světa prostředkem smrti této časné do věčné a neskonalé slávy jsou vy­kročili. Jejichžto poctivá jména tuto v manualu cechovním pro další budoucí paměť se nechávají.

Pán Bůh všemohoucí rač jim dáti v zemi lehké odpočinutí a při dni soudným blahoslavené vzkříšení, po tom život věčný i v nebeském království – amen.

Podobným způsobem, někde i stručněji, zapisováni jsou dále do cechu cechmistři, starší a mladší mistři poctivých výše jmenovaných , řemesel od r. 1652 až do r. 1869.

V knize cechovní dále jest uvedeno:

Léta Páně 1674 dne 22. Juni cechovní příkrov dle pa­mětní cedule vynajité byl prvně znovu zřízen nákladem cechov­ních příjmů společných řemesel Velkého cechu za času tehdejších pánů starších cechmistrů a sice : pana Jana Stroma, truhláře, pana Jakuba Růžičky, bečváře, pana Matěje, Svobody, kováře, mistrů panských.

Zhotovitel Jakub Synetzký. ­

Zase obnovený neb spravený (příkrov) léta Páně 1707 dne 9. Marci za času pánů cechmistrů : pana Václava Baumgartnera, p. Jiřího Matesa, p. Matěje Tůmy, p. Mikuláše Svobody, krejčího.Léta Páně 1749 na den Božího Těla při plném sezení poctivý muž pan Jakub Rosa, řemesla kovářského, člověk svo­bodný předstoupil a uctivě žádaje, by mohl za dokonalého mistra přijat a mezi pány mistry přivtělen býti, k čemuž dle jeho žá­dosti všichni páni mistři svolili a on za tu volnost do matky pokladnice složiti má : totiž peníz 4 zl. 40 kr. vosku 4 libry. Mladší mistrovství zaplatil 1 zl. 30 kr., za ostatní rest rukojmí pan Matěj Tupej a pan Tomáš Pokornej. Svačinu jest on nále­žitou vystrojil.

Na svačinu dáváno 2 zl. 30 kr. až 5 zl.

Podobně psány jsou i ostatní zápisy, což dělo se obyčejně o dni sv. Václava.

Pro větší zvelebení cti a slávy Boží též pro věčnou pa­mátku toho tento zde stal se Instrument fundační na nynější i budoucí věčný čas od počestného Pořádku Velkého do té knihy napsati jest nechal tak, jakž následuje.

Léta Páně 1756 na den sv. Václava, mučedlnika a patrona českého.

Tak jakož jsouce téhož dne celé shromáždění cechovní u přítomnosti pánů starších cechmistrův, též spolčených pánů mistrův rozličných řemesel, totiž kovářů, kolářů, truhlářů, beč­vářů, sklenářů, ručnikářů a zámečníků téhož počestného cechu toto společné a bratrské jednání následovně :

Totiž považujíce sobě všichni páni mistři krátkost tohoto života a dlouhost věčnosti, jak by těm pánům mistrům, kteří juž z tohoto světa vykročili, též samým sobě za svého živobytí i všem budoucím ten nejlepší prospěch od Pána Boha všemo­houcího získati mohli, pročež po dobrém rozvážení u sebe za­vřeli pamatujíce, jak Pán Bůh všemohoucí kromě všech jiných milostí a dobrodiní prokázaných jednomu každému za živobytí jako také i po smrti svým věrně věřícím velice milostivý a mi­losrdný jest, obzvláště skrze činění dobrých skutkův, které se s čistým srdcem za ně obětujou, nejenom je přijímá, anobrž také svou božskou milostí tím spíme ze všeho z toho trestu osvobozuje. Pročež jednosvornou myslí, láskou – mající a upřímností na tom se snesli (majíce též maličké mohovitosti) jedno sto zla­tých rejnskýeh peněz na fundaci k záduší Svatých Andělův Stráž­ných jakožto patronův všech duší a 6. procento každoročního intresu odevzdati, což se také ochotně stalo a takové peníze, totiž u pana Antonína Bílka 50 fl. a pana Martina Šámala 50 fl., v summě ale sto zlatých se jest odevzdalo a to na ten a takový způsob každoročně v suché dni ve čtyrech quartalích jedna mše svatá za živé a druhá za mrtvé, totiž každý quartál 2 mše svaté, ročně ale osm mši svatých slouženo býti má.

Na kteréžto mše svaté z téhož intrese a 6. procento ročně

se bude dávati . . . . . . . . . . . . . . . . . …………4 fl.

na světlo k těm mším svatým . . . . . . . . . . . . 2 fl.

summa . . …………………………………………….6 fl..

Kterážto fundace na nynější i budoucí věčné časy trvati a zůstávati má, poněvadž takové peníze z těžkých a hmotných prací od pánů mistrův z pouhé lásky dobrého oumyslu sebrány a darovány jsou, by sobě skrze takové někdy po těchto těžkých časných pracích u Pána Boha všemohoucího věčného odpočinutí vyžádati a obdržeti mohli, čehož na potvrzeni toho všeho že tak a ne jináče nezměnitedlně na věčnost zůstati má, jednosvorně s pečetí cechovní jsou potvrditi žádali, což se také stalo v městě Kostelci nad Černými lesy, léta Páně a dne svrchu psaného za starcích cechmistrů téhož roku na den sv. Václava, mučedlníka a patrona českého (r. 1756). Antonín Usicu, Matěj Tupý, Martin Toman, Martin Šámal.

Dále jest v knize cechovní uvedeno:

Jakož jest původem dábla satanáše, ouhlavního nepřítele, mezi Václavem Strnadem, mlynářem mlejna J. M. K. jevanského strany jedné, a Andresem Javůrkem, poctivého řemesla kolář­ského čeledínem – Jakuba Procházky – strany druhé, zlá vůle dne pátečního t. j. 6. Augusti léta 1661 vznikla tak, že jeden druhému pro špatnou věc zlodějův, kluků a z kurvy synův bez rozvážlivosti nadávali. Pročež obešlíce je oba dva poctivý cech řemesla kovářského, bečvářského, kolářského, zámečnického, truhlářského a provaznického před sebe, jím obšírné napomenutí učině, dajíce sobě raditi v přátelskou smlouvu vešli a v přítom­nosti pánův cechmistrův, starších a mladších mistrův, jsouce oba lidé dle svých listův poctivého učení, též dobře zachovalí a poctiví, rukou dáním sobě a pánům cechmistrům i všem mi­strům smířiti se nepominuli a vše odpustili. Dáleji kdyby se co v takových řečech pohodli, nebo je sobě kdykoliv připomínali, i nebo o sobě roznášeli, tedy na kterou by se stranu to uznalo a shledáno bylo, pokuty 10 zl. složiti povinen býti má. Kteréžto pokuty polovice k záduší sv. Jana Křtitele a druhá polovice do truhlice cechovní k budoucím potřebám složena a odvedena býti má. Acttum porovnání přátelského dne 9. Augusti 1661.

V druhé knize zápisu onoho cechu pokračováno jest a to od r. 1815-1856 (v I. knize do r. 1815). V oné druhé knize jest uveden v zadu i rejstřík (seznam) členů přijatých na mistrovství.

Další zprávy jsou v knize III. za dobu od r. 1865 až do r. 1879. „Pamětní kniha cechu velkého“, založená r. 1869, podává zprávy do r. 1905. Co týče se cechu II, krejčovského, dostalo se nám o něm dvou knih a to kniha „Účet čestného cechu krejčovského města Černého Kostelce“ (od r. 1851) a pak „Kniha vydání“ (od r. 1864).

Z těchto dvou knih budiž uvedeno zde následující:

R. 1852 bylo mistrů cechu II. (krejčovského) : z Černého Ku­stelce 49, z Bylan 4, z Brníku 1, z Doubravčic 1, ze Hřib 1, z Hořan I, z Chrášfan 2, z Kozojed 2, z Klučova 3, z Krupé 1, ze Kšel 1, z Lipan 1, ze Lstiboře 3, z Masojed 1, z Močedníka 1, z Mrzek 2, z Nučic 1, z Pitkovic 1, z Poříčan 5, z Přehvozdí 1, z Přistoupimě 2, ze Svrabova 2, ze Skramníku 2, ze Štolmíře 2, z Tismic 4, z Tucho­raze 2, z Vitic 6, z Volešce 4, z Vrátkova I, ze Ždánic 3, ze Žher 2, úhrnem 112.

Staršími cechmistry toho cechu byli: I. Václav Trnka z Čern. Kostelce, II. Josef Beránek z Černého Kostelce, III. Antonín Cechmann z Masojed, IV. Prokop Rosa ze Lstiboře.

Kontrolorem byl Jan Chmelík z Čern. Kostelce a dozorcem účtů Jan Hořinek, lékárník.

O cechu IV. (obuvníků) nedostalo se nám žádných zápisů, ne­možno tedy o cechu tom zpráv zde uvésti.

Z uvedeného poznáváme způsob života řemeslníků v dobách mi­nulých. Že „cechy“ čili „pořádky“ měly mnohé na ten čas dobré za­řízení, upříti nelze. Páni mistři-cechmistři byli mužové vážení – autority požívající, tovaryši a učňové měli k nim povinnou úctu a vážnost, a všude a ve všem dbáno bylo potřebné kázně, náležitých mravů a zbožnosti.

Než cechové nezřídka také i zneužívali mnohých svých ustano­vení. Tak na př. předepsaných zkoušek a mistrovských kusů používali jako prostředku k vyloučení uchazečů o mistrovství a ne vždy spra­vedlivě. Mnohému odepřena prostředkem tím samostatnost v řemesle a obchodu, což bylo někdy i na ujmu obecenstva a spotřebovatelů a spoluřemeslníků po samostatnosti toužících. Také jmění spolkového nezřídka zneužíváno k hodování, pití a marnění.

Toho v době nynější není. Není však také již toho pospolitého, ba možno říci téměř rodinného spolužití mistrů s tovaryši (dělníky), a není té poslušnosti, oddannosti, příchylnosti a úcty učňů k mistrům a ku starším dělníkům. Není také již té zbožnosti.

Však úzkoprsé výsady a předpisy cechovní rozněcovaly časté a nemalé půtky o vzájemné meze řemesel. Postupem průmyslu vznikaly nové předměty – často do několika řemesel sahající. Řemesla ne­mohla také dále ani obhájiti výroby své v malém proti soutěži velkého fabričního průmyslu. A to vše jakož i mnohé jiné nešvary cechovní byly příčinou, že počaly zaváděti se mnohé opravy.

Pro schůze cechů zřízena jest. policejní dohlídka, disciplína uvnitř cechů zmírněna, přístup k mistrovství usnadněn. Zavedením jednoduchých fabričních privilegií a udělením továr­ních práv byla soustava cechovní v mnohém i obcházena.

U nás v Rakousku učiněn konec cechům novým řádem živno­stenským ze dne 20. prosince 1859, který vešel v platnost dne 1. května 1860. Řadem tím dána jest úplná svoboda v provozování řemeslných živností. Každý, kdož úřadu živnostenskému ohlásil, že chce tu kterou. živnost neb řemeslo provozovati a o list živnostní k tomu požádal,. dosáhl toho, že mohl bez přípravného odborného vzděláni jakoukoliv řemeslnou živnost samostatně provozovati. Tak se zhusta stávalo, že živnosti řemeslné provozovali lidé, nemající pro ně docela žádného odborného vzdělání. Stačilo jim, když byli peněžitými prostředky opatřeni. Tím ovsem trpěli živnostníci a řemeslníci, kteří řádně své živnosti neb řemeslu byli se vyučili a samostatnosti v tom se domohli. Kapitál a konkurence neodborníka – řemeslníka řádného značně tísnily, ba mnohého až zničily. I voláno ve věci té po nápravě. A tu vláda prostřednictvím obchodních a živnostenských komor dávala si podávati ve věcí té dobrozdání; aby upravila, po případě doplnila a zlepšila dosavadní živ­nostenský řád.

I vydán byl zákon říšský ze dne 15. března 1883 č. 39., dle něhož ten, kdo samostatně živnost řemeslnou chce provozovati, musí prokázati mimo svéprávnost, že způsobilým jest ku provozování do­tyčné živnosti, t. j. že přiměřený čas řemeslu se učil a jemu se řádně vyučil, že po více let jako pomocník zaměstnán byl v živnosti neb­ v továrním podniku, jenž příslušné živnosti odpovídá.

Průkaz o zmíněném vzdělání odborném nahraditi může vysvěd­čení, že žadatel s prospěchem navštěvoval učebny ústav živnostenský. Zákonem uvedeným zřízeny byly na místě bývalých cechů ře­meslných společenstva živnostenská, jichž účelem jest pěsto­vati ducha pospolitého, udržovati a zvelebovati čest stavu mezi členy příslušníky společenstva jakož i podporovati společenské živnostenské prospěchy jeho členů a příslušníků.

Tak se stalo i v městě našem, že z nařízení úředního živnosti v cechu 1. zastoupené v „Společenstvo živností obchodních, potravních, hostinských a výčepních č. I.“ se proměnily.

Živnosti v ceších pod č. II, III. a IV, zpředu vyznačené v jedno ­společenstvo sloučeny byly a povstalo tak společenstvo pod názvem „Živnostenské společenstvo smíšených řemesel č. II v Černém Kostelci“.

(text nebyl přepisován ručně, ale programem na rozpoznání textu, takže se v něm mohou vyskytovat chyby)

Kronika města Kostelec nad Černými lesy z roku 1912 – 1. část
Kronika města Kostelec nad Černými lesy z roku 1912 – 2. část
Kronika města Kostelec nad Černými lesy z roku 1912 – 3. část
Kronika města Kostelec nad Černými lesy z roku 1912 – 4. část
Kronika města Kostelec nad Černými lesy z roku 1912 – 6. část
Kronika města Kostelec nad Černými lesy z roku 1912 – 7. část