Najedete-li kurzorem na jednotlivá vyobrazení ryb v obrázku níže, zobrazí se vám její jméno a u některých i krátký recept či praktická rady na jejich přípravu. V 16. století je publikoval Georg Handsch von Limus v knize Labské rybářství v Čechách a Míšeňsku. Uvítají je především ti, co se nespokojí na vánočním stole pouze s tradičně připraveným kaprem, ale dopřejí svým chuťovým buňkám něco neotřelého a v 16. století na panských talířích zcela běžného.

KAPR
O přípravě kapra se uvádí, že mlíčňáci jsou lepší než jikernačky, říční kapři lepší než rybniční. Labužníci dávají přednost vařené hlavě.

kapr

KARAS
Karasi se připravují na rožni. Mají-li jikernačky mnoho jiker, rozvaří se ve slané vodě téměř na kaši a jsou příjemné k jídlu.
karas

LOSOS
Čerstvý losos se uvaří ve slané vodě, přilije se k němu horké víno a tak se nechá 8-12 dnů uležet. Před jídlem se ještě polévá vinným octem, zvláště je-li tuhý. Může se vařit též ve víně nebo ve směsi vína s vodou. Jikry a vnitřnosti lososa se upečou a připraví se s kořeněnou omáčkou. Nasolený losos se skladuje ve sklepě v sudech po celý rok. Před vařením se musí máčet ve vodě. Připravuje se s kořeněnou omáčkou. Podobně se připravuje i uzený losos.

losos

LÍN
Lín se před pečením vhodí do horké vody nebo do žhavého popela a pak 5,° z něho hrubým plátnem odře sliz. Není příliš chutný, poněvadž má v těle pravidelně mnoho výkalů.

lin

Mník
Mník se rozvaří ve vodě na kaši a pokropí vínem. Jeho játra jsou nejlepší mezi játry všech labských ryb. Jsou považována za zvláštní lahůdku.

mnik

Mihule
Mihule mořská. Živá se polije krétským vínem, ve kterém se utopí. Pro úsporu lze použít i obyčejné víno. Pak se zařízne a do vína se zachytí krev. Nakrájí se na kusy a uvaří se ve vodě. Do směsi vína a krve se přidá skořice, hřebíček, zázvor, malé hrozinky, mandle a celý pepř. Vše se svaří. Vařená ryba se vloží do omáčky a ještě jednou se povaří. Může se nechat týden uležet. Takto připravena přichází mihule mořská na stůl velmožů.

Mihule říční. Čerstvá se uvaří ve slané vodě. Připravuje se s omáčkou z vína, cukru, skořice, malých hrozinek, hřebíčku a zázvoru. Pro barvu se přidává třešňová šťáva a k tomu několik kuliček pepře nebo škrob se šafránem. Uzená mihule říční se uvaří ve vodě a opeče na rožni.

Mihule potoční je méně chutná než mřenka. Vaří se ve slané vodě nebo se peče na másle.

mihule

Okoun
Okoun je dobrý k jídlu v každé roční době s výjimkou března a dubna, kdy se tře. Vaří se ve slané vodě. Játra se nejedí. Podobnou chuť jako okoun má i ježdík.

okoun

Parma
Parma se vaří i se šupinami. Má mnoho kosti. Labužníci vyhledávají zvláště její pysky. Jikry jsou nebezpečné a je třeba je ihned vyhodit, protože působí bolesti břicha a zvracení.

parma

Štika
Krásně modrá barva vařené štiky se dosáhne takto: nakrájená štika se vloží na půl hodiny do ostrého octa a teprve pak se vaří v dvojnásobném množství vody, než bylo octa.

štika

Úhoř
O mladém úhoři, kterého Handsch uvádí pod názvem Spirahl, se praví, že není příliš dobrý. Lidé ho pečou na rožni jako mihuli říční. Jiní ho podávají s omáčkou z octa, šafránu, pepře a cibule. Sasové jich spotřebují velice mnoho. Udí je á ukládají do zásoby. K jídlu je trochu uvaří, stáhnou z kůže a upečou na rožni. Také se krájí na malé kousky a připravuje s hrachem nebo s čerstvým zelím.

úhoř