Následující tabulku vyvřelých, usazených a přeměněných hornin, postihujících geologický vývoj území Českého masivu za přibližně 600 milionů let, jsem vytvořil z vlastních fotografií pořízených v Geologickém parku Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ve stálé venkovní expozici v Botanické zahradě na Albertově. Texty přiřazené k jednotlivým horninám jsem převzal z webových stránek parku – http://www.parkgeo.cz/.

SAXOTHURINGIKUM
MAPA
1-saxothuringikum-mapa

ORTORULA

metamorfovaná hornina

_1a_ortorula-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
ortorula je granitového složení. Obsahuje křemen, živce a slídu biotit a má výrazně páskovanou stavbu. Světlé pásky jsou tvořené rekrystalizovanými těsnými shluky krystalů (agregáty) křemene a živců (draselný živec a plagioklas – živec sodno-vápenatého složení). Tmavé pásky tvoří tmavá slída biotit.

Geneze:

VÍCE
ortoruly jsou metamorfované horniny, které vznikají přeměnou kyselých až intermediálních vyvřelých hornin (granity, granodiority, křemenné diority).

Vznik horniny:

VÍCE
stáří původní horniny granitového složení spadá do období kambria před zhruba 520 miliony let a její vznik byl spojen s tehdejší magmatickou aktivitou při roztahování (extenzi) zemské kůry během tzv. kambro-ordovického riftingu kontinentů (saxothuringika od Gondwany). Deformace a regionální metamorfóza proběhly v podmínkách středních hloubek kontinentální zemské kůry při teplotách vyšších než 500°C a tlaku přibližně 0,6 GPa (srovnej s atmosférickým tlakem okolo 1013 HPa, neboli přibližně 101 KPa = 0,0001 GPa). Okatá textura ortoruly je výsledkem působení orientovaného tlaku na horninu. Stáří metamorfózy je přibližně 340 milionů let a souvisí s Variskými horotvornými procesy.

FYLIT

metamorfovaná hornina

 _1b_fylit-zf1  _1b_fylit-zf2 Mineralogické složení:
VÍCE
základní minerální složení (minerální asociaci) tvoří křemen, sodno-vápenatý živec albit, chlorit a slída sericit (odrůda muskovitu). Doplňkovým (akcesorickým) minerálem bývá granát.

Geneze:

VÍCE
fylit je metamorfovaná hornina vznikající přeměnou jílových sedimentů v podmínkách facie zelených břidlic za nízkých až středních teplotně-tlakových podmínek v hloubkách více než 8 km pod zemským povrchem.

Vznik horniny:

VÍCE
zdrojovou horninou (protolitem) byly jílovité břidlice nejasného stáří. Ty byly během variské orogeneze před asi 340 miliony lety metamorfovány v podmínkách kontinentální zemské kůry. Výsledkem přeměn je nová minerální asociace a výrazná břidličnatost horniny. Fylity se mohou používat jako střešní krytina díky své dobré štěpnosti – tzv. pokrývačské břidlice.
SVOR

metamorfovaná hornina

_1c_svor-zf1 _1c_svor-zf2  Mineralogické složení:
VÍCE
základní  minerální  asociací  svoru je  křemen, slídy muskovit  a biotit, které způsobují nápadnou foliaci (rovnoběžné  lupenité uspořádání) horniny, dále chlorit, plagioklas a granát, jako akcesorické (doplňkovité) minerály vystupují apatit či rudní minerály.

Geneze:

VÍCE
Svor  vzniká  obecně  přeměnou  drobnozrnných  sedimentů  ve  středních teplotně-tlakových podmínkách.  V  řetězci  sedimentárních  metamorfovaných   hornin  mu  předchází  břidlice  a  fylit,  při vyšších teplotně-tlakových podmínkách dochází ke vzniku pararul.

Vznik horniny:

VÍCE
Protolitem (zdrojovou  horninou) byly  jílovité  až  jílovito-písčité   horniny  (jílovité  břidlice a prachovce)  usazené  ve spodním  paleozoiku.  Během  variských  orogenních  procesů  (před  350 – 340 miliony let)  došlo  k  deformacím  a  metamorfóze  těchto  sedimentů  za  teplot  okolo  500°C  a  při  tlaků 0,8 GPa v hloubkách okolo 25 km pod zemským povrchem.
EKLOGIT

metamorfovaná hornina

_1d_eklogit-zf1 _1d_eklogit-zf2 Mineralogické složení:
VÍCE
minerální složení je tvořeno sodno-vápenatým pyroxenem (omfacitem) a granátem, vedlejšími minerály jsou kyanit a rutil.

Geneze:

VÍCE
tato hornina vzniká při metamorfóze magmatických hornin bazického složení (44–52% SiO 2 ) za vysokých tlaků (nad 1 GPa) a středních až vyšších teplot (600–650°C) v hlubších oblastech zemské kůry. Tyto podmínky odpovídají prostředí ve spodních částech subdukce (podsouvání) litosférických desek v hloubkách okolo 80 km pod zemským povrchem. Eklogity mají v porovnání s ostatními horninami vysokou hustotu (3,4 – 3,6 g/cm3 ), což je významným činitelem při subdukční aktivitě. K povrchu se tyto horniny dostaly miliony let trvající erozí nadložních vrstev hornin a dalšími geologickými procesy.

Vznik horniny:

VÍCE
Během tektonické aktivity související s Variskou orogenezí v období před 350-340 miliony let byla tělesa eklogitů tektonicky vytažena z hloubky subdukční zóny (až 80 km) a začleněna do mělčích úrovní zemské kůry.
BIOTITICKÝ GRANIT

hlubinná magmatická hornina

 

_1d_granit-zf1 _1d_granit-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
draselný živec, plagioklas, křemen, slída biotit, muskovit. Jako aksesorické minerály vystupují zirkon, monazit, apatit a rudní minerály.

Geneze:

VÍCE
granity (žuly) společně s granodiority jsou nejrozšířenější hlubinné magmatické horniny v zemské kůře. Podle typu výchozí hmoty pro vznik rozdělujeme granitoidy na S granitoidy, jejichž zdrojový materiál byl původně sedimentem či jeho metamorfním ekvivalentem (pararuly). I granitoidy jsou produktem částečného tavení starších magmatických hornin plášťového původu. M granitoidy jsou produkty přímé diferenciace magmatické hmoty svrchního pláště země, od které se odděluje granitová složka. Ta má menší hustotu než okolní hornina a proto stoupá zemskou kůrou z místa vzniku. H granitoidy jsou hybridní vzniklé kombinací výše uvedených způsobů.

Vznik horniny:

VÍCE
Během pokročilých etap variských procesů v období karbonu (před 320 milionů let) došlo v oblasti saxothuringika k výstupu a krystalizaci ohromných porcí rozsáhlých postkolizních granitových plutonů. Krystalizace těchto těles byla spojena s kontaktní metamorfózou okolních metasedimentárních hornin. Příkladem je právě těleso krkonošsko-jizerského plutonického komplexu, složené z několika typů granitoidních hornin. Vystavené exponáty patří libereckému a tanvaldskému typu granitu.

 

BOHEMIKUM
MAPA
2-bohemikum
BULIŽNÍK (silicit)

metamorfovaná hornina

_2a_silicit-zf1 _2a_silicit-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
buližníky jsou ze 100% tvořené jemnozrnnou křemennou hmotou. Jejich zabarvení může být způsobeno příměsí různých prvků.

Geneze:

VÍCE
buližník je chemogenní sedimentární hornina neoproterozoického stáří.

Vznik horniny:

VÍCE
původ buližníků pravděpodobně souvisí s podmořským vulkanismem spojeným s vývěrem křemenem bohatých roztoků. Vznik horniny je také pravděpodobně spojen s aktivitou mikroorganismů, zejména pak prvoků ze skupiny radiolaria, jejichž buňka je vyztužena „kostrou“ z opálu.

SLEPENEC

sedimentární hornina

_2b_slepenec-zf1 _2b_slepenec-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
slepenec obsahuje valouny křemene a buližníku o průměru do 4 cm. Základní jemnozrnná hmota (matrix) je písčitá s převahou křemenné složky.

Geneze:

VÍCE
slepenec je sedimentární hornina, která obsahuje alespoň 25% horninových úlomků větších než 2 mm. Podle jejich různorodosti lze slepence rozdělit na monomiktní (s klasty jednoho druhu), oligomiktní (více druhů s jedním převládajícím) a polymiktní (více druhů úlomků). Zaoblení úlomků souvisí s délkou transportu. Při něm dochází k jejich opracovávání, a vytřídění. Nejvíce odolným minerálem je křemen, nejméně pak živce a karbonáty.

Vznik horniny:

VÍCE
úlomky horniny a jemnozrnná matrix mají původ z horstva, které vzniklo během tzv. kadomské orogeneze ve svrchním proterozoiku (před více než 550 miliony let). Díky absenci vegetačního pokryvu byl zemský povrch rychle erodován a horninový materiál odnášen z hor řekami do podhorských pánví, kde se v období kambria před přibližně 500 miliony let usazoval. Na mnoha místech se též vytvářely mohutné výplavové kužely. Celková mocnost těchto sedimentů dosahuje několik tisíc metrů.

GABRO

hlubinná magmatická hornina

_2c_gabro-zf1 _2c_gabro-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
bazický plagioklas, klinopyroxen, ortopyroxen, olivín, amfibol, doplňkové (akcesorické) minerály: ilmenit, magnetit.

Geneze:

VÍCE
gabro je bazická (44 – 52% SiO2 ) magmatická hlubinná (plutonická) hornina. Je většinou hrubozrnná a má tmavé šedočerné zabarvení. Jde o hlubinný ekvivalent vulkanické horniny čediče (bazaltu). Gabra vytváří samostatná plutonická tělesa, podílí se na ultrabazických intruzích (průniky magmatu do okolních hornin), jsou součástí tzv. ofiolitových komplexů (úseků zemské kůry oceánského původu tektonicky začleněných do kontinentální zemské kůry). Gabra se také hojně vyskytují na středooceánských hřbetech.

Vznik horniny:

VÍCE
na základě geologických vztahů gabra s okolními horninami lze stáří krystalizace horniny položit do období přibližně před 540 – 480 miliony let (kambrium až ordovik). Vznik a vývoj horniny tehdy souvisel s procesem riftingu (rozšiřování prostoru mezi dvěma kontinenty). Díky tomu docházelo před500 miliony let k oddělení dílčích mikrokontinentů, které dnes tvoří Český masiv od „mateřského “ kontinentu Gondwana. Magma gabrového složení vznikalo částečným tavením peridotitů, které tvoří hlavní složku svrchního pláště Země.

GRANIT

hlubinná magmatická hornina

_2d_granit-zf1 _2d_granit-zf2 Mineralogické složení:
VÍCE
křemen, draselný živec, kyselý plagioklas, slídy muskovit a biotit, jako doplňkové (akcesorické) minerály jsou apatit a zirkon.

Geneze:

VÍCE
granit (žula) je kyselá hlubinná magmatická hornina složená z křemene (20 až 40 %), živců a menšího množství tmavých minerálů (5 až 20 %). Z živců jsou to především alkalické živce, v menší míře je zastoupen plagioklas. Z ostatních minerálů jsou nejčastější biotit nebo muskovit, dále amfibol a různé akcesorické (doplňkové) minerály. Struktura bývá středně zrnitá až hrubozrnná, někdy též porfyrická (s vyrostlicemi živců) nebo drobnozrnná. Granity jsou jedny z nejběžnějších hornin na území České republiky. Tvoří tělesa různých tvarů a měřítek – žíly, pně i rozsáhlé plutony. Svým složením je granit ekvivalentem vulkanické horniny ryolitu.

Vznik horniny:

VÍCE
vznik a vývoj horniny, podobně jako u gabra z lokality Mladotice, souvisel s procesem riftingu (rozšiřování prostoru mezi dvěma kontinenty). Díky tomuto procesu docházelo před 500 miliony let k oddělení dílčích mikrokontinentů, které dnes tvoří Český masiv od kontinentu Gondwana. Při intruzi granitu do starších hornin (jednalo se o proterozoické sedimenty Tepelsko-Barrandienské oblasti) docházelo tepelným působením k jejich kontaktní metamorfóze.
KŘEMENEC

sedimentární hornina

_2e_kremenec-zf1 _2e_kremenec-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
hornina je složena z drobných zrn křemene o průměru 0,1 mm s minimální příměsí jiných minerálů (slídy muskovitu). Křemenec je zpevněn tmelem křemenného složení, který hornině dodává značnou tvrdost.

Geneze:

VÍCE
křemenec je usazená hornina vznikající intenzívním prokřemeněním písku. Křemenný tmel je často velmi rekrystalovaný, v důsledku čehož často nelze rozlišit zrna minerálů a tmel.

Vznik horniny:

VÍCE
ve středním ordoviku před přibližně 460 miliony let docházelo k sedimentaci jemného písku v prostředí mělkého moře. V důsledku nasedání jednotlivých vrstev písku a poklesu do větší hloubky docházelo ke zvýšení tlaku a k rozpouštění křemenných zrn. Tato rozpuštěná hmota vytvořila tmel. V křemencích lze nalézt stopy po životě organizmů (tzv. ichnofosilie), které žily v původně sypkém sedimentu.

 

ORTOCEROVÝ VÁPENEC

sedimentární hornina

 _2f_vapenec-orto-zf1  _2f_vapenec-orto-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
ortocerový vápenec má obsahuje zřetelné pozůstatky či celé schránky prvohorních hlavonožců rodu Orthoceras s dlouhou přímou kuželovitou schránkou. Kromě nich jsou v hornině fosilie dalších živočichů jako ramenonožci a příměs vulkanického původu.

Geneze:

VÍCE
vápence jsou biochemické sedimenty. Rozlišujeme je na chemogenní vznikající chemickým srážením CaCO3 (např. travertiny, pěnovce) a organogenní tvořící se přímo činností organismů (řasové a korálové vápencové útesy), nebo hromaděním schránek, organismů (biodetritické vápence). Při nárůstu vápenaté hmoty dochází k rozpouštění, prosycování, zpevňování (diagenezi) a k rekrystalizaci. Výsledkem těchto dějů je kompaktní hornina – vápenec.

Vznik horniny:

VÍCE
k usazování ortocerového vápence docházelo před přibližně 420 miliony lety v prostředí teplého silurského moře (tepelsko-barrandienská oblast se tehdy nacházela v teplém pásmu jižní polokoule) na úpatí podmořského vulkánu. Vlivem mořského proudění jsou schránky hlavonožců výrazně přednostně orientovány.

VÁPENEC

sedimentární hornina

 _2g_vapenec-zf1  _2g_vapenec-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
vysokoprocentní čistý vápenec s obsahem až 98% CaCO3 tvořený  úlomky schránek mořských živočichů spojených vápnitým tmelem.

Geneze:

VÍCE
vápence jsou biochemické sedimenty. Rozlišujeme je na chemogenní vznikající chemickým srážením CaCO3 (např. travertiny, pěnovce) a na organogenní tvořící se přímo činností organismů (řasové a korálové vápencové útesy), nebo hromaděním schránek, organismů (biodetritické vápence). Při nárůstu vápenaté hmoty dochází k rozpouštění, prosycování, zpevňování (diagenezi) a k rekrystalizaci. Výsledkem těchto dějů je kompaktní hornina.

Vznik horniny:

VÍCE
na základě paleontologických nálezů bylo stáří vzorku stanoveno na přibližně 410 milionů let, což odpovídá spodnímu devonu. Vápence vznikly činností útesotvorných organismů (zejména koráli, živočišné houby, lilijice a vápnité řasy) a nahromaděním úlomků jejich schránek a oporných struktur. V těchto horninách se v mladší geologické historii vyvinuly rozsáhlé krasové systémy, například Koněpruské jeskyně.

TONALIT

hlubinná magmatická hornina

 _2h_tonalit-zf1  _2h_tonalit-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
plagioklas, draselný živec, křemen, biotit a amfibol, jako doplňkové (akcesorické) minerály nacházíme zirkon a apatit.

Geneze:

VÍCE
tonalit je hlubinná magmatická hornina složením světlého zabarvení a intermediálního charakteru (s obsahem SiO2 52  63%), s malým obsahem tmavých minerálů (biotit, amfibol).

Vznik horniny:

VÍCE
tonalit je produktem procesů souvisejících s ranými stádii variských horotvorných procesů. Při nich docházelo nejprve k podsouvání (subdukci) litosférických desek, poté k jejich kolizi. Při subdukci docházelo v blízkosti zemského pláště k tavení podsouvaného horninového materiálu a vzniku magmatu zvláštního složení. Toto magma stoupalo do vyšších pater zemské kůry, kde utuhlo v podobě tonalitu. Jeho výstup byl spojený s pohlcováním útržků okolních hornin do magmatu. Tyto útržky se nazývají xenolity. Na základě měření izotopů radioaktivních prvků v zirkonu bylo stáří tonalitu stanoveno na přibližně 346 milionů let.

 

MOLDANUBIKUM
MAPA
3-moldanubikum
GRANULIT

metamorfovaná hornina

_3a-granulit-zf1 _3a-granulit-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
světlé minerály–křemen, živce, kyanit, tmavé minerály-ortopyroxen, granát. Mezi akcesorické (doplňkové) minerály patří zirkon, rutil a apatit.

Geneze:

VÍCE
granulit je vysoce metamorfovaná hornina, která vzniká za velmi vysokých teplot (až kolem 1000°C). Jeho typickým znakem je přítomnost bezvodých minerálů. Granulity lze rozdělit do dvou skupin: světlé (páskované nebo masivní), jejichž zdrojovou horninou jsou kyselé magmatické horniny (granity) a tmavé (mafické) granulity podstatně tmavší barvy díky vyššímu obsahu granátu a pyroxenů.

Vznik horniny:

VÍCE
světlý granulit z lokality Zrcadlová Huť vznikl během variské orogeneze přeměnou starších světlých hornin (granitoidy nebo sedimenty tohoto složení) za velmi vysoké teploty v hloubce až 80 km uvnitř zemské kůry moldanubika v prostředí kolize kontinentů. Jejím následkem vzniklo pohoří o velikosti dnešních Alp nebo Himalájí. Po skončení horotvorných procesů se granulity vertikálními pohyby zemské kůry a odnosem (denudací) nadloží dostávaly do menších hloubek, čímž se také snižovala teplota a tlak. To se projevilo v přítomnosti tzv. retrográdní (zpětné) metamorfózy. Vznik horniny byl datován do období přibližně 340 milionů let před přítomností, což odpovídá spodnímu karbonu v prvohorách.

SERPENTINIT,PERIDOTIT

metamorfovaná a hlubinná magmatická hornina

_3b-serpentitperidotit-zs1 _3b-serpentitperidotit-zs2

Mineralogické složení:

VÍCE
peridotit je tvořený zejména olivínem, dále pyroxenem, granátem a chromitem. Serpentinit (hadec) obsahuje změněnou minerální asociaci způsobenou vyloučením většiny železa ze struktury původních minerálů.

Geneze:

VÍCE
peridotity jsou magmatické ultramafické (velmi tmavé) horniny, které obsahují méně než 10% světlých minerálů. Jsou celkově bohaté na MgO a chudé na SiO2. Peridotity tvoří nejdůležitější složku svrchního pláště Země. Na zemský povrch se mohou dostat jako xenolity (kusy cizí horniny vyskytující se v jiné magmatické hornině, díky které se dostane blíže k povrchu). Peridotity mohou tvořit samostatná tělesa. Serpentinit je přeměněná (metamorfovaná) hornina, která vzniká serpentinizací peridotitů. Serpentinizace je geologický děj, který probíhá v případě pomalého výzdvihu peridotitů z hloubek blíže k povrchu. Hlavní bezvodá minerální složka peridotitu (olivín) je působením fluid, které horninou kolují, za vyššího tlaku přeměňován na minerál serpentin.

Vznik horniny:

VÍCE
původní peridotity vznikly v hloubce asi 70 km pod zemským povrchem. V období variské orogeneze, která v prvohorách (devon/karbon) probíhala, byly původně hluboko uložené peridotity vytaženy během tektonických pohybů litosférických desek blíže k zemskému povrchu. To způsobilo změny tlaků, které na horninu působí a původní minerál olivín se rozpadal na serpentin. Vznik horniny lze datovat do období před asi 340 miliony lety (spodní karbon).

PARARULA s polohami erlánu

metamorfovaná hornina

_3c-pararula-zs1 _3c-pararula-zs2

Mineralogické složení:

VÍCE
živce, křemen, biotit, dále sillimanit, granát, cordierit, muskovit. Akcesorické (doplňkové) minerály: zirkon, spinel, rudní minerály, v polohách erlán-pyroxen, plagioklas, křemen, granát.

Geneze:

VÍCE
pararuly jsou přeměněné (metamorfované) horniny vznikající za vyšších teplot a středních až vyšších tlaků. Mají různou zrnitost a charakteristickým znakem je výrazné přednostní usměrnění minerálů (metamorfní foliace). Zdrojovou horninou (protolitem) v tomto případě jsou různé jemnozrnné úlomkovité (klastické) sedimenty. Erlány jsou přeměněné horniny, jejichž původní protolit (zdrojová hornina) byl vápenato-silikátového (křemičitanového) složení. V komplexu pararul tvoří drobná čočkovitá tělesa. Od pararuly jsou odlišné zejména nazelenalou barvou a minerálním složením.

Vznik horniny:

VÍCE
původní sedimenty se usazovaly ve spodním paleozoiku (ordovik-devon) v mořském prostředí. Jednalo se jílovité břidlice, vápence a droby. Při variské orogenezi v období před přibližně 340 miliony let byly tyto sedimenty podsouváním jedné litosférické desky pod jinou vtaženy do hloubky uvnitř zemské kůry, kde za vysokých teplot a tlaků došlo k metamorfním přeměnám. Jejich dnešní pozice blízko zemského povrchu, nebo přímo na něm, je výsledkem dlouhodobé eroze a denudace méně odolných hornin v nadloží těchto pararul.

MRAMOR

metamorfovaná hornina

_3d-mramor-zf1 _3d-mramor-zf2 Mineralogické složení:
VÍCE
až z 95% kalcit CaCO3 nebo dolomit MgCa(CO3)2. Dále křemen, pyroxen, grafit, rudní minerály.

Geneze:

VÍCE
mramory jsou obecně metamorfované horniny karbonátového složení (vápenec, dolomit) různého stupně přeměny. Nazývá se též „krystalický vápenec“ nebo „krystalický dolomit“. Příměsi tvoří jílová nebo uhelná složka, které, stejně jako rudní minerály, dodávají zabarvení. Působením zvýšeného tlaku a teploty dochází k celkové přeměně původně celistvého organogenního vápence. Proto v mramorech nenacházíme fosilie organismů.

Vznik horniny:

VÍCE
původní vápenec se ukládal na dně šelfového moře během proterozoika a spodního paleozoika. V období variské orogeneze byly tyto sedimenty před 340 miliony let v období spodního karbonu vystaveny účinkům vyšších teplot a tlaků. Hmota vápence byla rekrystalizována, ovlivněna vrásněním a nakonec začleněna do komplexů okolních hornin ve formě těles čočkovitého tvaru.
AMFIBOLIT

metamorfovaná hornina

_3e-amfibolit-zf1 _3e-amfibolit-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
hornina obsahuje především amfibol, živec plagioklas a deformované zelené pásky minerálů epidotové skupiny. Dalšími minerály jsou biotit, křemen a rudní minerály.

Geneze:

VÍCE
amfibolit je metamorfovaná hornina, která vzniká přeměnou původně sopečných hornin bazického složení (45 až 52% SiO2, například bazalty-čediče) za podmínek nízko až střednětlaké metamorfózy při teplotách přibližně 500 až 700°C. Jsou nápadně tmavé šedozelené až zelenočerné barvy, někdy s viditelným páskováním.

Vznik horniny:

VÍCE
zdrojovou horninou (protolitem) byl vulkanit nejasného původu a stáří. V období variské orogeneze byly tyto vulkanity spolu s ostatními horninami vlivem tektonických pohybů litosférických desek vtaženy do středních hloubek zemské kůry, kde byly přeměněny. (metamorfovány). Vrcholná fáze přeměn zasahuje do spodního karbonu před 340 miliony let.

 

MIGMATIT

metamorfovaná hornina

_3f-migmatit-zf1
_3f-migmatit-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
biotit, živec, křemene, cordierit, sillimanit a granát. Akcesorické (doplňkové) minerály jsou zirkon, monazit, spinel a rudní minerály.

Geneze:

VÍCE
migmatity jsou vysoce metamorfované horniny nejčastěji podobné rulám. Jeho struktura je typická střídáním tmavých a světlých partií (tzv. melanosomu a leukosomu).

Vznik horniny:

VÍCE
původní hornina (protolit), ze které se migmatit vytvořil, byla proterozoického či spodnopaleozoického původu. Při variské orogenezi před přibližně 340 miliony let docházelo k rozsáhlé dekompresi (odnosem vrstev hornin v nadloží došlo ke snížení tlaku v zemské kůře) pohřbených hornin a k jejich natavení. Vzniklá tavenina granitového složení částečně unikla a vytvořila rozsáhlá plutonická tělesa, například moldanubický pluton. Zbytkový materiál, který nestačil uniknout se přeměnil v migmatit.

GRANIT

hlubinná magmatická hornina

_3g-m-b-granit-zf1 _3g-m-b-granit-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
draselný živec, plagioklas, křemen, muskovit a biotit, jako doplňkové (akcesorické) minerály zirkon, monazit, apatit a rudní minerály (oxidy, sulfidy, silikáty barevných kovů či železa).

Geneze:

VÍCE
granit neboli žula je kyselá hlubinná magmatická hornina složená z křemene, živců (alkalický živec, plagioklas), slíd a menšího množství tmavých minerálů. Struktura bývá středně zrnitá až hrubozrnná, někdy též porfyrická (s velkými vyrostlicemi živců) nebo drobnozrnná. Granity často tvoří rozsáhlá tělesa různého tvaru – žíly, pně, plutony.

Vznik horniny:

VÍCE
pomocí metody izotopů U/Pb bylo stáří stanoveno na přibližně 327 milionů let (střední karbon). Oblast moldanubika se právě nacházela v období pokročilejší fáze variské orogeneze, kdy docházelo vlivem pohybu litosférických desek k nadzvedávání zemské kůry a tím i snižování geostatického tlaku v horninách. Výsledkem bylo roztavení metamorfovaných hornin v hloubce zemské kůry a nově vzniklé granitoidní magma stoupalo blíže k povrchu Země, kde následně utuhlo a vykrystalizovalo za vzniku rozsáhlého Moldanubického plutonu.

GRANODIORIT

hlubinná magmatická hornina

_3h-a-b-granodiorit-zf1 _3h-a-b-granodiorit-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
plagioklas, draselný živec, křemen, biotit amfibol. Uvnitř této středně zrnité horniny jsou enklávy – útvary odlišného složení bohatšího na tmavé minerály – amfibol a biotit. Jako akcesorické (doplňkové) minerály nacházíme zirkon, apatit a rudní minerály.

Geneze:

VÍCE
granodiority společně s granity (žulami) jsou nejrozšířenější hlubinné magmatické horniny v zemské kůře. Podle typu výchozí hmoty pro vznik rozdělujeme granitoidy na S granitoidy, jejichž zdrojový materiál byl původně sedimentem či jeho metamorfním ekvivalentem (pararuly). I granitoidy jsou produktem částečného tavení starších magmatických hornin plášťového původu. M granitoidy jsou produkty přímé diferenciace magmatické hmoty svrchního pláště země, od které se odděluje granitová složka. Ta má menší hustotu než okolní hornina a proto stoupá zemskou kůrou z místa vzniku. H granitoidy jsou hybridní vzniklé kombinací výše uvedených způsobů.

Vznik horniny:

VÍCE
magmatická hmota vykrystalizovala v amfibol-biotitický granodiorit v době před přibližně 345 miliony let v období spodního karbonu. Odhadujeme tak podle jeho pozice vůči okolním horninám. Vývoj horniny souvisel s existencí subdukční zóny v prostředí ostrovního oblouku v rané etapě variského vrásnění. Subdukční zóna se vyvinula při přibližování litosférických desek, tvořící jednotlivé části Českého masivu a následném podsouvání jedné pod druhou. Díky tomu se do hlubin zemské kůry dostalo množství původního povrchového horninového materiálu, který zde byl roztaven. Vzniklé magma pak stoupalo opět do menších hloubek, kde vykrystalizovalo. Tímto procesem vznikla významná geologická jednotka Českého masivu – Středočeský plutonický komplex.

 DURBACHIT

hlubinná magmatická hornina

_3i-durbachit-zf1 _3i-durbachit-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
hlavní minerální složky jsou vyrostlice draselného živce, tmavá slída biotit, amfibol, dále plagioklas a křemen, akcesorické minerály: apatit, zirkon, monazit.

Geneze:

VÍCE
jedná se o zvláštní typ hlubinné magmatické horniny typické velkým množstvím draselného živce a nízkým obsahem křemene. Plošný výskyt durbachitů na našem území je vázaný na prostor moldanubika, kde tvoří součást jednak středočeského plutonu (např. táborský, čertovo břemeno aj), nebo samostatné intruze (třebíčský a jihlavský pluton). Území moldanubika je množstvím durbachitových intruzí celosvětově unikátní.

Vznik horniny:

VÍCE
durbachity vznikaly v úzkém časovém intervalu během kolize kontinentů při variské orogenezi díky mísení tmavých magmat bohatých na draslík, jež byly produktem částečného tavení svrchního pláště Země se světlými magmaty, které měly původ v zemské kůře.

 

MORAVOSILESIKUM
MAPA
5-moravosilezikum
BIOTITICKÝ GRANODIORIT

magmatická hornina

_4a-bio-granodiorit-zf1 _4a-bio-granodiorit-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
plagioklas, draselný živec, křemen, biotit amfibol. Uvnitř této středně zrnité horniny jsou enklávy – útvary odlišného složení bohatšího na tmavé minerály jako amfibol a biotit. Jako akcesorické (doplňkové) minerály nacházíme zirkon, apatit a rudní minerály.

Geneze:

VÍCE
granodiority společně s granity (žulami) jsou nejrozšířenější hlubinné magmatické horniny v zemské kůře. Podle typu výchozí hmoty pro vznik rozdělujeme granitoidy na S granitoidy, jejichž zdrojový materiál byl původně sedimentem či jeho metamorfním ekvivalentem (pararuly). I granitoidy jsou produktem částečného tavení starších magmatických hornin plášťového původu. M granity jsou produkty přímé diferenciace magmatické hmoty svrchního pláště země, od které se odděluje granitová složka. Ta má menší hustotu než okolní hornina a proto stoupá zemskou kůrou z místa vzniku. H granity jsou hybridní vzniklé kombinací výše uvedených způsobů.

Vznik horniny:

VÍCE
podle radiometrického datování bylo stáří granodioritu stanoveno na 580 milionů let, tedy svrchní proterozoikum. Pronikání granodioritu do zemské kůry souviselo s Kadomskými horotvornými procesy. Zdrojový materiál pocházel z prostředí svrchních vrstev zemské kůry a prošel mísením s relativně materiálem z hlubších částí zemského tělesa a menším obsahem SiO2. V období variské orogeneze prošla hornina lehkou metamorfózou a deformací.

VÁPENEC

slabě metamorfovaná sedimentární hornina

_4b-meta-vapence-zf1 _4b-meta-vapence-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
vápence jsou tvořeny hlavně kalcitem. Hornina často obsahuje také žilky kalcitu, baryty, fluoritu aj. Charakteristické zabarvení vzorku je dáno přítomností grafitu nebo hydroxidů železa.

Geneze:

VÍCE
vápence jsou biochemické sedimenty. Rozlišujeme je na chemogenní vznikající chemickým srážením CaCO3 (např. travertiny, pěnovce) a na organogenní tvořící se přímo činností organismů (řasové a korálové vápencové útesy), nebo hromaděním schránek, organismů (biodetritické vápence). Při nárůstu vápenaté hmoty dochází k rozpouštění, prosycování, zpevňování (diagenezi) a k rekrystalizaci. Výsledkem těchto dějů je kompaktní hornina – vápenec.

Vznik horniny:

VÍCE
ve středním devonu (před 360 miliony let) docházelo na konsolidovaném podkladu brunovistulika ke karbonátové sedimentaci v prostředí teplého tropického moře. V důsledku variských horotvorných procesů došlo ke slabé metamorfóze těchto vápenců a vzniku příkrovové stavby v okolních horninách.

POLYMIKTNÍ SLEPENEC 

sedimentární hornina

_4d-poly-slepence-zf1 _4d-poly-slepence-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
polymiktní slepenec obsahují zaoblená zrna (klasty) různých hornin, zejména granitoidů, kvarcitů, granulitů apod. Ty jsou dohromady tmeleny jemnozrnnou hmotou tzv. matrixem. Jemnozrnná hmota je drobového složení s velkým množstvím živců a jílových minerálů.

Geneze:

VÍCE
slepenec je sedimentární hornina, která obsahuje alespoň 25% horninových úlomků větších než 2 mm. Podle jejich různorodosti lze slepence rozdělit na monomiktní (s klasty jednoho druhu), oligomiktní (více druhů s jedním převládajícím) a polymiktní (více druhů úlomků). Zaoblení úlomků souvisí s délkou transportu. Při něm dochází k jejich opracovávání a vytřídění. Nejvíce odolným minerálem je křemen, nejméně pak živce a karbonáty.

Vznik horniny:

VÍCE
kulmské slepence vznikly důsledkem rychlého výzdvihu a následné eroze variského horstva. Horninový obsah slepenců tvoří pestrá série úlomků hornin krystalinika českého masivu. Erodovaný materiál byl vodními toky přenášen z hor do nižších nadmořských výšek a nakonec se hromadil a usazoval v pánvích pod mořskou hladinou. Stáří sedimentace slepenců je kladena do období spodního karbonu před přibližně 335 miliony let.

BIOTIT –  MUSKOVITICKÁ ORTORULA

metamorfovaná hornina

_4c-b-m-ortorula-zf1 _4c-b-m-ortorula-zf2 Mineralogické složení:
VÍCE
živce – plagioklas, draselný živec, dále křemen a světlá slída muskovit.
V tomto vzorku také nacházíme polohy horniny amfibolitu obsahujícího amfibol, plagioklas, biotit, místy také křemen. Akcesorickými (doplňkovými) minerály jsou titanit a zirkon.
Geneze:
VÍCE
ortoruly jsou horniny vznikající při metamorfóze světlých vyvřelých hornin, jako jsou granity nebo granodiority za středních a vyšších tepelně-tlakových podmínek.
Vznik horniny:
VÍCE
zdrojovou horninou (protolitem) byly granodiority kadomského stáří (přibližně 585 milionů let) proniknuté místy drobnými žílami hornin bazaltového (čedičového) složení. V období variské orogeneze byl celý komplex hornin vystaven účinkům metamorfózy (přeměny) za teplot 500-700°C a vyššího tlaku. Napětí v hornině vytvořilo vrásovou strukturu.

 

PLATFORMNÍ POKRYV
MAPA
4-platformni-pokryv
RYOLIT-RYOLITOVÝ IGNIMBRIT

vulkanická hornina

_5a-ryolit-zf1 _5a-ryolit-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
ryolit je kyselá vulkanická hornina (SiO2 nad 63%). Obsahuje hojné drobné vyrostlice křemene, dále pak draselný živec plagioklas. Vyrostlice jsou oklopené základní hmotou (matrix) podobného složení a útržky pórovité pemzy.

Geneze:

VÍCE
ignimbrit vyvřelá hornina, která vzniká rychlým nahromaděním velmi horkých vazkých úlomků lávy, které se vysokým teplem spékají do sebe. Tímto způsobem mohou vznikat mocné a plošně rozsáhlé příkrovy vulkanické horniny. Složení může být dacitové, ryolitové nebo andezitové.

Vznik horniny:

VÍCE
po ukončení variské orogeneze v mladších prvohorách před asi 300 miliony let (přelom karbon – perm) proběhla intenzivní vulkanická činnost. Kyselé ryolitové lávy byly velmi horké a viskózní a tvořily krátké lávové proudy a vrstvy spečeného pyroklastického materiálu z úlomků horniny vyvrhované z jícnu sopky.

ARKÓZOVÝ PÍSKOVEC

sedimentární hornina

_5b-arko-piskovec-zf1 _5b-arko-piskovec-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
živec (okolo 25%), křemen, úlomky hornin a minerálů, které jsou dohromady stmeleny základní hmotou (matrix) jílovito-prachového charakteru.

Geneze:

VÍCE
pískovce jsou usazené horniny, které obsahují minimálně 25% zrn o velikosti 0,06-2 mm. Mineralogické složení je výsledkem dlouhého procesu začínajícího erozí matečné horniny, transportu, opracovávání úlomků a jejich vytřídění. Podle zrnitosti rozlišujeme pískovce jemnozrnné, střednězrnné a hrubozrnné. Na základě minerálního složení jsou pískovce děleny na:

  • křemenné pískovce – nejzralejší minerální složení, s velkým obsahem křemene a minima jílovité hmoty.
  • arkózové pískovce – jsou velmi dobře velikostně vytříděné, ale nezralé z hlediska minerálního složení, ve kterém se vyskytují živce a jílová hmota.
    Při usazování sedimentů dochází k jejich zpevňování (diagenezi). Při tomto procesu je hornina impregnována a zpevňována minerálními roztoky. Nejčastějšími tmely jsou kalcit a křemen.

Vznik horniny:

VÍCE
arkózový pískovec se usazoval v posledním období paleozoika permu před asi 280 miliony let. Sedimentace probíhala pánvi v říčním prostředí za velmi teplého a poměrně suchého klimatu. Zdrojovou oblastí byla okolní horstva vyvrásněná během variské orogeneze. Usazování v říčním prostředí vytvořilo typické šikmé zvrstvení sedimentu a čeřiny na jeho povrchu. Červenou barvu dodávají oxidy železa, které indikují suché a teplé podnebí.

KŘEMENNÝ PÍSKOVEC

sedimentární hornina

_5c-krem-piskovec-zf1 _5c-krem-piskovec-zf2

Mineralogické složení:

VÍCE
zrna křemene průměru 0,2 až 2 mm. Tato zrna jsou tmelena jílovými minerály – kaolinitem, illitem a montmorillonitem.

Geneze:

VÍCE
pískovce jsou usazené horniny – sedimenty, které obsahují minimálně 25% zrn o velikosti 0,06-2 mm. Mineralogické složení je výsledkem dlouhého procesu začínající erozí matečné horniny, transportu, opracovávání úlomků a jejich vytřídění. Podle zrnitosti rozlišujeme pískovce jemnozrnné, střednězrnné a hrubozrnné. Na základě minerálního složení jsou pískovce děleny na:

  • křemenné pískovce – nejzralejší minerální složení, s velkým obsahem křemene a minima jílovité hmoty
  • arkózové pískovce – jsou velmi dobře velikostně vytříděné, ale nezralé z hlediska minerálního složení, ve kterém vystupují živce a jílová hmota.

Při usazování sedimentů dochází k jejich zpevňování (diagenezi). Při tomto procesu je hornina impregnována a zpevňována minerálními roztoky. Nejčastějšími tmely jsou kalcit a křemen./toggle]

Vznik horniny:

VÍCE
křemenné pískovce z lokality Červený Kostelec pocházejí z období triasu (mesozoikum-druhohory) před 240 miliony lety. Hornina vznikala v pouštním prostředí eolickou činností (tj. činností větru). Usazování a hromadění pískovců probíhalo v dočasných vodních nádržích nebo v oblastech s přirozeně vysokou hladinou spodní vody. Vodní prostředí sedimentace způsobilo vznik šikmého zvrstvení a čeřin na povrchu. V těchto horninách byly nalezeny stopy dinosaurů, kteří žili na území Českého masivu.

OPUKA

sedimentární hornina

_5d-opuka-zf1 _5d-opuka-zf2 Mineralogické složení:
VÍCE
opuka je směsí jílovité a prachové hmoty, která je zpevněná vápenatým tmelem. Významný podíl na složení horniny mají křemenné jehlice, které původně tvořily „kostry“ živočišných hub. Mořské prostředí vzniku dokládají mikroskopické shluky minerálu glaukonitu.

Geneze:

VÍCE
opuka vznikala usazováním velmi jemných částic na mořském dně v poměrně klidném vodním prostředí. Má bělavou až pískově šedožlutou barvu.

Vznik horniny:

VÍCE
klasický sediment v České křídové pánvi (jedna z největších geologických struktur na území ČR. Vystavený vzorek je členem tzv. bělohorského souvrství, které vzniklo ve spodním turonu (stupeň křídy ve druhohorách před asi 93 – 89 miliony lety). Bělohorské souvrství odráží postupné zvyšování globální mořské hladiny, která se zvedala díky mohutnému rozvoji středooceánských hřbetů, jež doprovázel rozpad kontinentů. Prohlubující se prostor pánve byl postupně během několika milionů let vyplňován mocnými vrstvami sedimentů včetně opuk.
BAZANIT

vulkanická hornina

_5e-bazanit-zf1 _5e-bazanit-zf2 Mineralogické složení:
VÍCE
bazanit je bazická (obsahuje do 52% SiO2 z celkového složení) jemnozrnná tmavá vulkanická hornina obsahující: olivín, klinopyroxen diopsid, bazický plagioklas, nefelín, analcín. Může v sobě uzavírat útržky cizích hornin (xenolity) peridotitového složení (olivín, klinopyroxen, ortopyroxen, spinel).

Geneze:

VÍCE
vulkanické horniny patří do skupiny hornin, které vznikají tuhnutím a krystalizací z magmatu. Rozlišujeme jednak horniny intruzivní, které tuhnou pod povrchem Země – hlubinné a žilné, jednak horniny extruzivní, které se vylévají na zemský povrch. Podle složení, zejména obsahu SiO2 rozdělujeme horniny na kyselé (65-52%)-granit, ryolit, intermediální (65-52%)-diority, andezity, bazické (52-45%)–gabra a bazalty a ultrabazické (pod 45%)–peridotity.

Vznik horniny:

VÍCE
vznik horniny je vázán na aktivitu tzv. oherského riftu. Jedná se o hluboce založenou zlomovou strukturu, podél níž vystupovalo magma z velké hloubky. Složením hornina odpovídá alkalickým bazaltům v prostředí kontinentálního riftu. Podobné prostředí dnes můžeme najít v oblasti východní Afriky. Stáří bazanitu je přibližně 30 milionů let. To odpovídá období oligocénu.