O těžbě vápence v blízkosti Stříbrné Skalice se zmiňuje již urbář panství Kostelec (tzv. Zlatá kniha) z let 1972 až 1677, kde je tato zmínka:
„Při té chalupě (Jana Svobody druhá) v lesích, slove „na Žežuli“, nachází se lom kamene vápenného, kterýž k ruce a potřebám J. M. Kníž. se lámati dá.”
Lom na Žežuli
Těžba v lomu Žežule (vyvýšená poloha ležící u cesty mezi Stříbrnou Skalicí a Hradovými Střimelicemi – odkaz na mapu) probíhala až do druhé poloviny 19. století. V Dějinách Stříbrné Skalice z roku 1935 autor František Brůha píše:
„Ještě před 50 lety rozváželo se výborné vápno skalické daleko, široko. Lomy na vápenec byly na Čapíku, u mlýna v Podhradí a proti mlýnu v Nouzově. Vápenice zde byly v Betlémě a za nynějším chudobincem.”
Ze zápisu vyplývá, že se zde těžilo přibližně do poloviny 80. let 19. století. S čím se ale ve výše opsaném textu nedá souhlasit, je existence lomu na vápno v místech „proti mlýnu v Nouzově”. V těchto místech se totiž již ve druhé polovině 17. století nacházela vápenka. Na jedné straně o tom svědčí zápis v urbáři kosteleckého panství:
„Vápenice v městečku Skalici u cesty proti rybníku Nouzovci”,
na druhé pak název lokality uvedený v Indikační skice stabilního katastru z poloviny 19. století: „Nad Městečkem nad starou Vápenkou.”
| V geologické mapě je vápencová poloha na Žežuli rozdělená na dvě části, jednu tvoří vápenec sedimentární, druhou pak vápenec metamorfovaný, krystalický. |
