Následující tabulku vyvřelých, usazených a přeměněných hornin, postihujících geologický vývoj území Českého masivu za přibližně 600 milionů let, jsem vytvořil z vlastních fotografií pořízených v Geologickém parku Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ve stálé venkovní expozici v Botanické zahradě na Albertově. Texty přiřazené k jednotlivým horninám jsem převzal z webových stránek parku – http://www.parkgeo.cz/.
| SAXOTHURINGIKUM MAPA  | |||
| ORTORULA metamorfovaná hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE ortorula je granitového složení. Obsahuje křemen, živce a slídu biotit a má výrazně páskovanou stavbu. Světlé pásky jsou tvořené rekrystalizovanými těsnými shluky krystalů (agregáty) křemene a živců (draselný živec a plagioklas – živec sodno-vápenatého složení). Tmavé pásky tvoří tmavá slída biotit. Geneze: VÍCE ortoruly jsou metamorfované horniny, které vznikají přeměnou kyselých až intermediálních vyvřelých hornin (granity, granodiority, křemenné diority). Vznik horniny: VÍCE stáří původní horniny granitového složení spadá do období kambria před zhruba 520 miliony let a její vznik byl spojen s tehdejší magmatickou aktivitou při roztahování (extenzi) zemské kůry během tzv. kambro-ordovického riftingu kontinentů (saxothuringika od Gondwany). Deformace a regionální metamorfóza proběhly v podmínkách středních hloubek kontinentální zemské kůry při teplotách vyšších než 500°C a tlaku přibližně 0,6 GPa (srovnej s atmosférickým tlakem okolo 1013 HPa, neboli přibližně 101 KPa = 0,0001 GPa). Okatá textura ortoruly je výsledkem působení orientovaného tlaku na horninu. Stáří metamorfózy je přibližně 340 milionů let a souvisí s Variskými horotvornými procesy. |
| FYLIT metamorfovaná hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE základní minerální složení (minerální asociaci) tvoří křemen, sodno-vápenatý živec albit, chlorit a slída sericit (odrůda muskovitu). Doplňkovým (akcesorickým) minerálem bývá granát. Geneze: VÍCE fylit je metamorfovaná hornina vznikající přeměnou jílových sedimentů v podmínkách facie zelených břidlic za nízkých až středních teplotně-tlakových podmínek v hloubkách více než 8 km pod zemským povrchem. Vznik horniny: VÍCE zdrojovou horninou (protolitem) byly jílovité břidlice nejasného stáří. Ty byly během variské orogeneze před asi 340 miliony lety metamorfovány v podmínkách kontinentální zemské kůry. Výsledkem přeměn je nová minerální asociace a výrazná břidličnatost horniny. Fylity se mohou používat jako střešní krytina díky své dobré štěpnosti – tzv. pokrývačské břidlice. |
| SVOR metamorfovaná hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE základní minerální asociací svoru je křemen, slídy muskovit a biotit, které způsobují nápadnou foliaci (rovnoběžné lupenité uspořádání) horniny, dále chlorit, plagioklas a granát, jako akcesorické (doplňkovité) minerály vystupují apatit či rudní minerály. Geneze: VÍCE Svor vzniká obecně přeměnou drobnozrnných sedimentů ve středních teplotně-tlakových podmínkách. V řetězci sedimentárních metamorfovaných hornin mu předchází břidlice a fylit, při vyšších teplotně-tlakových podmínkách dochází ke vzniku pararul. Vznik horniny: VÍCE Protolitem (zdrojovou horninou) byly jílovité až jílovito-písčité horniny (jílovité břidlice a prachovce) usazené ve spodním paleozoiku. Během variských orogenních procesů (před 350 – 340 miliony let) došlo k deformacím a metamorfóze těchto sedimentů za teplot okolo 500°C a při tlaků 0,8 GPa v hloubkách okolo 25 km pod zemským povrchem. |
| EKLOGIT metamorfovaná hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE minerální složení je tvořeno sodno-vápenatým pyroxenem (omfacitem) a granátem, vedlejšími minerály jsou kyanit a rutil. Geneze: VÍCE tato hornina vzniká při metamorfóze magmatických hornin bazického složení (44–52% SiO 2 ) za vysokých tlaků (nad 1 GPa) a středních až vyšších teplot (600–650°C) v hlubších oblastech zemské kůry. Tyto podmínky odpovídají prostředí ve spodních částech subdukce (podsouvání) litosférických desek v hloubkách okolo 80 km pod zemským povrchem. Eklogity mají v porovnání s ostatními horninami vysokou hustotu (3,4 – 3,6 g/cm3 ), což je významným činitelem při subdukční aktivitě. K povrchu se tyto horniny dostaly miliony let trvající erozí nadložních vrstev hornin a dalšími geologickými procesy. Vznik horniny: VÍCE Během tektonické aktivity související s Variskou orogenezí v období před 350-340 miliony let byla tělesa eklogitů tektonicky vytažena z hloubky subdukční zóny (až 80 km) a začleněna do mělčích úrovní zemské kůry. |
| BIOTITICKÝ GRANIT hlubinná magmatická hornina
|  |  | Mineralogické složení: VÍCE draselný živec, plagioklas, křemen, slída biotit, muskovit. Jako aksesorické minerály vystupují zirkon, monazit, apatit a rudní minerály. Geneze: VÍCE granity (žuly) společně s granodiority jsou nejrozšířenější hlubinné magmatické horniny v zemské kůře. Podle typu výchozí hmoty pro vznik rozdělujeme granitoidy na S granitoidy, jejichž zdrojový materiál byl původně sedimentem či jeho metamorfním ekvivalentem (pararuly). I granitoidy jsou produktem částečného tavení starších magmatických hornin plášťového původu. M granitoidy jsou produkty přímé diferenciace magmatické hmoty svrchního pláště země, od které se odděluje granitová složka. Ta má menší hustotu než okolní hornina a proto stoupá zemskou kůrou z místa vzniku. H granitoidy jsou hybridní vzniklé kombinací výše uvedených způsobů. Vznik horniny: VÍCE Během pokročilých etap variských procesů v období karbonu (před 320 milionů let) došlo v oblasti saxothuringika k výstupu a krystalizaci ohromných porcí rozsáhlých postkolizních granitových plutonů. Krystalizace těchto těles byla spojena s kontaktní metamorfózou okolních metasedimentárních hornin. Příkladem je právě těleso krkonošsko-jizerského plutonického komplexu, složené z několika typů granitoidních hornin. Vystavené exponáty patří libereckému a tanvaldskému typu granitu. |
| BOHEMIKUM MAPA  | |||
| BULIŽNÍK (silicit) metamorfovaná hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE buližníky jsou ze 100% tvořené jemnozrnnou křemennou hmotou. Jejich zabarvení může být způsobeno příměsí různých prvků. Geneze: VÍCE buližník je chemogenní sedimentární hornina neoproterozoického stáří. Vznik horniny: VÍCE původ buližníků pravděpodobně souvisí s podmořským vulkanismem spojeným s vývěrem křemenem bohatých roztoků. Vznik horniny je také pravděpodobně spojen s aktivitou mikroorganismů, zejména pak prvoků ze skupiny radiolaria, jejichž buňka je vyztužena „kostrou“ z opálu. |
| SLEPENEC sedimentární hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE slepenec obsahuje valouny křemene a buližníku o průměru do 4 cm. Základní jemnozrnná hmota (matrix) je písčitá s převahou křemenné složky. Geneze: VÍCE slepenec je sedimentární hornina, která obsahuje alespoň 25% horninových úlomků větších než 2 mm. Podle jejich různorodosti lze slepence rozdělit na monomiktní (s klasty jednoho druhu), oligomiktní (více druhů s jedním převládajícím) a polymiktní (více druhů úlomků). Zaoblení úlomků souvisí s délkou transportu. Při něm dochází k jejich opracovávání, a vytřídění. Nejvíce odolným minerálem je křemen, nejméně pak živce a karbonáty. Vznik horniny: VÍCE úlomky horniny a jemnozrnná matrix mají původ z horstva, které vzniklo během tzv. kadomské orogeneze ve svrchním proterozoiku (před více než 550 miliony let). Díky absenci vegetačního pokryvu byl zemský povrch rychle erodován a horninový materiál odnášen z hor řekami do podhorských pánví, kde se v období kambria před přibližně 500 miliony let usazoval. Na mnoha místech se též vytvářely mohutné výplavové kužely. Celková mocnost těchto sedimentů dosahuje několik tisíc metrů. |
| GABRO hlubinná magmatická hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE bazický plagioklas, klinopyroxen, ortopyroxen, olivín, amfibol, doplňkové (akcesorické) minerály: ilmenit, magnetit. Geneze: VÍCE gabro je bazická (44 – 52% SiO2 ) magmatická hlubinná (plutonická) hornina. Je většinou hrubozrnná a má tmavé šedočerné zabarvení. Jde o hlubinný ekvivalent vulkanické horniny čediče (bazaltu). Gabra vytváří samostatná plutonická tělesa, podílí se na ultrabazických intruzích (průniky magmatu do okolních hornin), jsou součástí tzv. ofiolitových komplexů (úseků zemské kůry oceánského původu tektonicky začleněných do kontinentální zemské kůry). Gabra se také hojně vyskytují na středooceánských hřbetech. Vznik horniny: VÍCE na základě geologických vztahů gabra s okolními horninami lze stáří krystalizace horniny položit do období přibližně před 540 – 480 miliony let (kambrium až ordovik). Vznik a vývoj horniny tehdy souvisel s procesem riftingu (rozšiřování prostoru mezi dvěma kontinenty). Díky tomu docházelo před500 miliony let k oddělení dílčích mikrokontinentů, které dnes tvoří Český masiv od „mateřského “ kontinentu Gondwana. Magma gabrového složení vznikalo částečným tavením peridotitů, které tvoří hlavní složku svrchního pláště Země. |
| GRANIT hlubinná magmatická hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE křemen, draselný živec, kyselý plagioklas, slídy muskovit a biotit, jako doplňkové (akcesorické) minerály jsou apatit a zirkon. Geneze: VÍCE granit (žula) je kyselá hlubinná magmatická hornina složená z křemene (20 až 40 %), živců a menšího množství tmavých minerálů (5 až 20 %). Z živců jsou to především alkalické živce, v menší míře je zastoupen plagioklas. Z ostatních minerálů jsou nejčastější biotit nebo muskovit, dále amfibol a různé akcesorické (doplňkové) minerály. Struktura bývá středně zrnitá až hrubozrnná, někdy též porfyrická (s vyrostlicemi živců) nebo drobnozrnná. Granity jsou jedny z nejběžnějších hornin na území České republiky. Tvoří tělesa různých tvarů a měřítek – žíly, pně i rozsáhlé plutony. Svým složením je granit ekvivalentem vulkanické horniny ryolitu. Vznik horniny: VÍCE vznik a vývoj horniny, podobně jako u gabra z lokality Mladotice, souvisel s procesem riftingu (rozšiřování prostoru mezi dvěma kontinenty). Díky tomuto procesu docházelo před 500 miliony let k oddělení dílčích mikrokontinentů, které dnes tvoří Český masiv od kontinentu Gondwana. Při intruzi granitu do starších hornin (jednalo se o proterozoické sedimenty Tepelsko-Barrandienské oblasti) docházelo tepelným působením k jejich kontaktní metamorfóze. |
| KŘEMENEC sedimentární hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE hornina je složena z drobných zrn křemene o průměru 0,1 mm s minimální příměsí jiných minerálů (slídy muskovitu). Křemenec je zpevněn tmelem křemenného složení, který hornině dodává značnou tvrdost. Geneze: VÍCE křemenec je usazená hornina vznikající intenzívním prokřemeněním písku. Křemenný tmel je často velmi rekrystalovaný, v důsledku čehož často nelze rozlišit zrna minerálů a tmel. Vznik horniny: VÍCE ve středním ordoviku před přibližně 460 miliony let docházelo k sedimentaci jemného písku v prostředí mělkého moře. V důsledku nasedání jednotlivých vrstev písku a poklesu do větší hloubky docházelo ke zvýšení tlaku a k rozpouštění křemenných zrn. Tato rozpuštěná hmota vytvořila tmel. V křemencích lze nalézt stopy po životě organizmů (tzv. ichnofosilie), které žily v původně sypkém sedimentu.
|
ORTOCEROVÝ VÁPENEC sedimentární hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE ortocerový vápenec má obsahuje zřetelné pozůstatky či celé schránky prvohorních hlavonožců rodu Orthoceras s dlouhou přímou kuželovitou schránkou. Kromě nich jsou v hornině fosilie dalších živočichů jako ramenonožci a příměs vulkanického původu. Geneze: VÍCE vápence jsou biochemické sedimenty. Rozlišujeme je na chemogenní vznikající chemickým srážením CaCO3 (např. travertiny, pěnovce) a organogenní tvořící se přímo činností organismů (řasové a korálové vápencové útesy), nebo hromaděním schránek, organismů (biodetritické vápence). Při nárůstu vápenaté hmoty dochází k rozpouštění, prosycování, zpevňování (diagenezi) a k rekrystalizaci. Výsledkem těchto dějů je kompaktní hornina – vápenec. Vznik horniny: VÍCE k usazování ortocerového vápence docházelo před přibližně 420 miliony lety v prostředí teplého silurského moře (tepelsko-barrandienská oblast se tehdy nacházela v teplém pásmu jižní polokoule) na úpatí podmořského vulkánu. Vlivem mořského proudění jsou schránky hlavonožců výrazně přednostně orientovány. |
VÁPENEC sedimentární hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE vysokoprocentní čistý vápenec s obsahem až 98% CaCO3 tvořený úlomky schránek mořských živočichů spojených vápnitým tmelem. Geneze: VÍCE vápence jsou biochemické sedimenty. Rozlišujeme je na chemogenní vznikající chemickým srážením CaCO3 (např. travertiny, pěnovce) a na organogenní tvořící se přímo činností organismů (řasové a korálové vápencové útesy), nebo hromaděním schránek, organismů (biodetritické vápence). Při nárůstu vápenaté hmoty dochází k rozpouštění, prosycování, zpevňování (diagenezi) a k rekrystalizaci. Výsledkem těchto dějů je kompaktní hornina. Vznik horniny: VÍCE na základě paleontologických nálezů bylo stáří vzorku stanoveno na přibližně 410 milionů let, což odpovídá spodnímu devonu. Vápence vznikly činností útesotvorných organismů (zejména koráli, živočišné houby, lilijice a vápnité řasy) a nahromaděním úlomků jejich schránek a oporných struktur. V těchto horninách se v mladší geologické historii vyvinuly rozsáhlé krasové systémy, například Koněpruské jeskyně. |
TONALIT hlubinná magmatická hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE plagioklas, draselný živec, křemen, biotit a amfibol, jako doplňkové (akcesorické) minerály nacházíme zirkon a apatit. Geneze: VÍCE tonalit je hlubinná magmatická hornina složením světlého zabarvení a intermediálního charakteru (s obsahem SiO2 52 – 63%), s malým obsahem tmavých minerálů (biotit, amfibol). Vznik horniny: VÍCE tonalit je produktem procesů souvisejících s ranými stádii variských horotvorných procesů. Při nich docházelo nejprve k podsouvání (subdukci) litosférických desek, poté k jejich kolizi. Při subdukci docházelo v blízkosti zemského pláště k tavení podsouvaného horninového materiálu a vzniku magmatu zvláštního složení. Toto magma stoupalo do vyšších pater zemské kůry, kde utuhlo v podobě tonalitu. Jeho výstup byl spojený s pohlcováním útržků okolních hornin do magmatu. Tyto útržky se nazývají xenolity. Na základě měření izotopů radioaktivních prvků v zirkonu bylo stáří tonalitu stanoveno na přibližně 346 milionů let. |
| MORAVOSILESIKUM MAPA  | |||
| BIOTITICKÝ GRANODIORIT magmatická hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE plagioklas, draselný živec, křemen, biotit amfibol. Uvnitř této středně zrnité horniny jsou enklávy – útvary odlišného složení bohatšího na tmavé minerály jako amfibol a biotit. Jako akcesorické (doplňkové) minerály nacházíme zirkon, apatit a rudní minerály. Geneze: VÍCE granodiority společně s granity (žulami) jsou nejrozšířenější hlubinné magmatické horniny v zemské kůře. Podle typu výchozí hmoty pro vznik rozdělujeme granitoidy na S granitoidy, jejichž zdrojový materiál byl původně sedimentem či jeho metamorfním ekvivalentem (pararuly). I granitoidy jsou produktem částečného tavení starších magmatických hornin plášťového původu. M granity jsou produkty přímé diferenciace magmatické hmoty svrchního pláště země, od které se odděluje granitová složka. Ta má menší hustotu než okolní hornina a proto stoupá zemskou kůrou z místa vzniku. H granity jsou hybridní vzniklé kombinací výše uvedených způsobů. Vznik horniny: VÍCE podle radiometrického datování bylo stáří granodioritu stanoveno na 580 milionů let, tedy svrchní proterozoikum. Pronikání granodioritu do zemské kůry souviselo s Kadomskými horotvornými procesy. Zdrojový materiál pocházel z prostředí svrchních vrstev zemské kůry a prošel mísením s relativně materiálem z hlubších částí zemského tělesa a menším obsahem SiO2. V období variské orogeneze prošla hornina lehkou metamorfózou a deformací. |
| VÁPENEC slabě metamorfovaná sedimentární hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE vápence jsou tvořeny hlavně kalcitem. Hornina často obsahuje také žilky kalcitu, baryty, fluoritu aj. Charakteristické zabarvení vzorku je dáno přítomností grafitu nebo hydroxidů železa. Geneze: VÍCE vápence jsou biochemické sedimenty. Rozlišujeme je na chemogenní vznikající chemickým srážením CaCO3 (např. travertiny, pěnovce) a na organogenní tvořící se přímo činností organismů (řasové a korálové vápencové útesy), nebo hromaděním schránek, organismů (biodetritické vápence). Při nárůstu vápenaté hmoty dochází k rozpouštění, prosycování, zpevňování (diagenezi) a k rekrystalizaci. Výsledkem těchto dějů je kompaktní hornina – vápenec. Vznik horniny: VÍCE ve středním devonu (před 360 miliony let) docházelo na konsolidovaném podkladu brunovistulika ke karbonátové sedimentaci v prostředí teplého tropického moře. V důsledku variských horotvorných procesů došlo ke slabé metamorfóze těchto vápenců a vzniku příkrovové stavby v okolních horninách. |
| POLYMIKTNÍ SLEPENEC sedimentární hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE polymiktní slepenec obsahují zaoblená zrna (klasty) různých hornin, zejména granitoidů, kvarcitů, granulitů apod. Ty jsou dohromady tmeleny jemnozrnnou hmotou tzv. matrixem. Jemnozrnná hmota je drobového složení s velkým množstvím živců a jílových minerálů. Geneze: VÍCE slepenec je sedimentární hornina, která obsahuje alespoň 25% horninových úlomků větších než 2 mm. Podle jejich různorodosti lze slepence rozdělit na monomiktní (s klasty jednoho druhu), oligomiktní (více druhů s jedním převládajícím) a polymiktní (více druhů úlomků). Zaoblení úlomků souvisí s délkou transportu. Při něm dochází k jejich opracovávání a vytřídění. Nejvíce odolným minerálem je křemen, nejméně pak živce a karbonáty. Vznik horniny: VÍCE kulmské slepence vznikly důsledkem rychlého výzdvihu a následné eroze variského horstva. Horninový obsah slepenců tvoří pestrá série úlomků hornin krystalinika českého masivu. Erodovaný materiál byl vodními toky přenášen z hor do nižších nadmořských výšek a nakonec se hromadil a usazoval v pánvích pod mořskou hladinou. Stáří sedimentace slepenců je kladena do období spodního karbonu před přibližně 335 miliony let. |
| BIOTIT – MUSKOVITICKÁ ORTORULA metamorfovaná hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE živce – plagioklas, draselný živec, dále křemen a světlá slída muskovit. V tomto vzorku také nacházíme polohy horniny amfibolitu obsahujícího amfibol, plagioklas, biotit, místy také křemen. Akcesorickými (doplňkovými) minerály jsou titanit a zirkon. VÍCE ortoruly jsou horniny vznikající při metamorfóze světlých vyvřelých hornin, jako jsou granity nebo granodiority za středních a vyšších tepelně-tlakových podmínek. VÍCE zdrojovou horninou (protolitem) byly granodiority kadomského stáří (přibližně 585 milionů let) proniknuté místy drobnými žílami hornin bazaltového (čedičového) složení. V období variské orogeneze byl celý komplex hornin vystaven účinkům metamorfózy (přeměny) za teplot 500-700°C a vyššího tlaku. Napětí v hornině vytvořilo vrásovou strukturu. |
| PLATFORMNÍ POKRYV MAPA  | |||
| RYOLIT-RYOLITOVÝ IGNIMBRIT vulkanická hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE ryolit je kyselá vulkanická hornina (SiO2 nad 63%). Obsahuje hojné drobné vyrostlice křemene, dále pak draselný živec plagioklas. Vyrostlice jsou oklopené základní hmotou (matrix) podobného složení a útržky pórovité pemzy. Geneze: VÍCE ignimbrit vyvřelá hornina, která vzniká rychlým nahromaděním velmi horkých vazkých úlomků lávy, které se vysokým teplem spékají do sebe. Tímto způsobem mohou vznikat mocné a plošně rozsáhlé příkrovy vulkanické horniny. Složení může být dacitové, ryolitové nebo andezitové. Vznik horniny: VÍCE po ukončení variské orogeneze v mladších prvohorách před asi 300 miliony let (přelom karbon – perm) proběhla intenzivní vulkanická činnost. Kyselé ryolitové lávy byly velmi horké a viskózní a tvořily krátké lávové proudy a vrstvy spečeného pyroklastického materiálu z úlomků horniny vyvrhované z jícnu sopky. |
| ARKÓZOVÝ PÍSKOVEC sedimentární hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE živec (okolo 25%), křemen, úlomky hornin a minerálů, které jsou dohromady stmeleny základní hmotou (matrix) jílovito-prachového charakteru. Geneze: VÍCE pískovce jsou usazené horniny, které obsahují minimálně 25% zrn o velikosti 0,06-2 mm. Mineralogické složení je výsledkem dlouhého procesu začínajícího erozí matečné horniny, transportu, opracovávání úlomků a jejich vytřídění. Podle zrnitosti rozlišujeme pískovce jemnozrnné, střednězrnné a hrubozrnné. Na základě minerálního složení jsou pískovce děleny na:
Vznik horniny: VÍCE arkózový pískovec se usazoval v posledním období paleozoika permu před asi 280 miliony let. Sedimentace probíhala pánvi v říčním prostředí za velmi teplého a poměrně suchého klimatu. Zdrojovou oblastí byla okolní horstva vyvrásněná během variské orogeneze. Usazování v říčním prostředí vytvořilo typické šikmé zvrstvení sedimentu a čeřiny na jeho povrchu. Červenou barvu dodávají oxidy železa, které indikují suché a teplé podnebí. |
| KŘEMENNÝ PÍSKOVEC sedimentární hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE zrna křemene průměru 0,2 až 2 mm. Tato zrna jsou tmelena jílovými minerály – kaolinitem, illitem a montmorillonitem. Geneze: VÍCE pískovce jsou usazené horniny – sedimenty, které obsahují minimálně 25% zrn o velikosti 0,06-2 mm. Mineralogické složení je výsledkem dlouhého procesu začínající erozí matečné horniny, transportu, opracovávání úlomků a jejich vytřídění. Podle zrnitosti rozlišujeme pískovce jemnozrnné, střednězrnné a hrubozrnné. Na základě minerálního složení jsou pískovce děleny na:
Při usazování sedimentů dochází k jejich zpevňování (diagenezi). Při tomto procesu je hornina impregnována a zpevňována minerálními roztoky. Nejčastějšími tmely jsou kalcit a křemen./toggle] Vznik horniny: VÍCE |
| OPUKA sedimentární hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE opuka je směsí jílovité a prachové hmoty, která je zpevněná vápenatým tmelem. Významný podíl na složení horniny mají křemenné jehlice, které původně tvořily „kostry“ živočišných hub. Mořské prostředí vzniku dokládají mikroskopické shluky minerálu glaukonitu. Geneze: VÍCE opuka vznikala usazováním velmi jemných částic na mořském dně v poměrně klidném vodním prostředí. Má bělavou až pískově šedožlutou barvu. Vznik horniny: VÍCE klasický sediment v České křídové pánvi (jedna z největších geologických struktur na území ČR. Vystavený vzorek je členem tzv. bělohorského souvrství, které vzniklo ve spodním turonu (stupeň křídy ve druhohorách před asi 93 – 89 miliony lety). Bělohorské souvrství odráží postupné zvyšování globální mořské hladiny, která se zvedala díky mohutnému rozvoji středooceánských hřbetů, jež doprovázel rozpad kontinentů. Prohlubující se prostor pánve byl postupně během několika milionů let vyplňován mocnými vrstvami sedimentů včetně opuk. |
| BAZANIT vulkanická hornina |  |  | Mineralogické složení: VÍCE bazanit je bazická (obsahuje do 52% SiO2 z celkového složení) jemnozrnná tmavá vulkanická hornina obsahující: olivín, klinopyroxen diopsid, bazický plagioklas, nefelín, analcín. Může v sobě uzavírat útržky cizích hornin (xenolity) peridotitového složení (olivín, klinopyroxen, ortopyroxen, spinel). Geneze: VÍCE vulkanické horniny patří do skupiny hornin, které vznikají tuhnutím a krystalizací z magmatu. Rozlišujeme jednak horniny intruzivní, které tuhnou pod povrchem Země – hlubinné a žilné, jednak horniny extruzivní, které se vylévají na zemský povrch. Podle složení, zejména obsahu SiO2 rozdělujeme horniny na kyselé (65-52%)-granit, ryolit, intermediální (65-52%)-diority, andezity, bazické (52-45%)–gabra a bazalty a ultrabazické (pod 45%)–peridotity. Vznik horniny: VÍCE vznik horniny je vázán na aktivitu tzv. oherského riftu. Jedná se o hluboce založenou zlomovou strukturu, podél níž vystupovalo magma z velké hloubky. Složením hornina odpovídá alkalickým bazaltům v prostředí kontinentálního riftu. Podobné prostředí dnes můžeme najít v oblasti východní Afriky. Stáří bazanitu je přibližně 30 milionů let. To odpovídá období oligocénu. |
