Milé děti,
to neuvěříte, co se v pohádkovém Hradci letos událo.
Před několika týdny se k nám z nedalekých Hrusic „zatoulal“ kocour. A to ne jen tak ledajaký kocour. Byl to… Ví to někdo…? Mikéééš, správně.
Tak tenhle Mikeš se do pohádkového Hradce nezatoulal jen tak. Minulé léto při soutěži ve vaření nejlepšího kotlíkového guláše z myších zadečků se totiž zamiloval do naší kočičky od pejska, a jen co letos dostal z Ladova muzea v Hrusicích první opušťák, vyrazil na špacír.
Jak si to tak štrádoval ondřejovským lesem směrem ku Hradci, sešel omylem z cesty a ocitl se ve žlutém řepkovém poli.
Kouká, kouká a nic nevidí. Skáče, skáče a furt nic nevidí. Zaposlouchá se… a tu náhle zaslechne dole v údolí dlouhé táhlé naříkání. Vyhrkl: „Šmarjá, co když je to moje hradecká kočička a má nějaký problém.“
Rozeběhl se tedy tím žlutým řepkovým polem a už už se viděl jako zachránce své milované kočičky. Neuvědomil si však, že jak běžel, zachytávala se mu do kožichu kvítka řepky a než doběhl do Hradce, byl celý žlutý.
Jak se tak kvapem blížil k první chaloupce, všiml si, že před ní leží nějaký pes či vlk, drží si břicho a tuze naříká.
Mikeš to nevěděl, ale já vám to děti řeknu. Byl to zlý nenažraný pes, který pejskovi a kočičce právě sežral svatební dort z mléka, cukru, okurek, myší, tvarohu, perníku, kakaa, čokolády, oříšků i buřtů.
Ano, pejsek s kočičkou měli to ráno svatbu a jako hlavní chod měli pro svatební hosty připravený dort. A ten dort byl teď v břiše zlého psa.
Mikeš, celý žlutý, se vyřítil z pole a zamířil si to přímo k tomu zlému psovi. Ten nevěda, co je to za podivnou potvoru, tolik se vylekal, až dort vyplivl… A svatba byla zachráněna.
Všechny hradecké pohádkové bytosti se ten den radovali, jak jim řepka zachránila svatbu, jenom kocour Mikeš byl tuze smutný.
Jeho milovaná kočička se stala ženou hradeckého pejska.
Tak to holt někdy v pohádkovém i skutečném světě chodí…
