Hrnčířský průmysl ve Stříbrné Skalici

Posted on | Květen 19, 2012 | No Comments

Velice zajímavý článek z roku 1921 o stříbrnoskalické keramice vyšel v periodiku Pod Lipany vycházejícím ve dvacátých letech 20. století (1921-1930) v Českém Brodě. Autor J. Honner zasazující počátek skalické keramiky do druhé půlky 18. století nám v něm podává podrobnější údaje především o vzmachu hrnčířských dílen v obci  spadající do konce 19. a počátku 20. století, které si v době psaní článku (1921) ještě pravděpodobně sám pamatoval. V článku je kromě jmen nejvýznamnějších skalických hrnčířů popsána i výroba keramiky a konstrukce pecí. Obvzláštní důraz pak autor klade na cenu keramických výrobků před 1. světovou válkou, během ní a po ní. Článek zakončuje přepisem vyprávění hrnčíře, v němž je dokonale vystižena zlatá doba skalického hrnčířství, jeho poválečný úpadek a předznamenán jeho pozdější zánik.

Pěkné čtení.

——————————————————–

Hrnčířský průmysl ve Stříbrné Skalici

J. Honner

Hliněné nádobí vyráběli ve Stříbrné Skalici od druhé polovice XVIII. století. Hlínu kopali na polích a na obecních pastvištích. Nádobí vozili na trhy do okolních obcí. První hrnčíři byli Jan Šáda a Jindřich Bubeník.

Roku 1820 se vrátil z cest pan František Kahoun, který pracoval v Hallu v Tyrolsku. Tam poznal výrobu kameniny a začal ji doma společně s bratry vyráběti. Výrobě se na počátku příliš. nedařilo, protože všichni bili vyučeni výrobě „měkařiny“, jejíž vypalování potřebuje poměrně malého žáru, kdežto k vypálení kameniny je třeba asi 1700°C. Když však poznali, kolik dříví je třeba k vypálení jedné peci, pracovalo se dobře a s veškerým úsilím, neboť byl odbyt.

Roku 1863 najal si Antonín Kahoun dílnu od bratří a pracoval potom sám. (Bratří se nemohli shodnou ti.) Měl šest dělníků. Roku 1865 si postavil novou dílnu a pracoval čtyři léta ve dvou dílnách se 14 dělníky. Potom zrušil nájem první dílny, kterou si zatím najal Antonín Kubišta z Kostelce nad Černými lesy.

Roku 1874 si postavil dílnu František Janovský a týž rok i Jan Havlíček. Antonín Kubišta si postavil roku 1875 vlastní dílnu a roku 1906 ji pronajal Josefu Svobodovi, který ji od něho roku 1907 koupil. Roku 1879 si vystavěl dílnu František Chejn a začal pracovati s pěti dělníky. V těch letech bylo zaměstnáno ve Stříbrné Skalici v 7 dílnách přes 50 dělníku. Byl to největší rozmach hrnčířské živnosti. Ještě roku 1885 se vyvezlo nádobí asi za 35.000 zlatých. Od téhož roku ubývá však hrnčířských dělníků, protože jiná řemesla jsou výnosnější. Rovněž dovoz hrnčířské hlíny ze Smrku (u Uhlířských Janovic) výrobu zdražoval, takže hrnčíři mající hlínu doma (Kostelec!), mohli vyráběti laciněji. Nyní vyrábějí nádobí jen ve čtyřech dílnách. Ostatní zanikly. Dělníků je 10. Odbyt nádobí, které se dopravuje na objednávku do Benešova, do Prahy a z většiny na Táborsko, je po válce malý. Odstředivky vytlačily krajáče na „ustávání“ smetany a nádobí smaltované rovněž povážlivě soutěží s hrnčířskými výrobky.

ZPŮSOB VÝROBY. Hlína se roztluče, nahází do jámy, namočí, potom se opět vyhází, šlape a strouhá. Dvakráte se přetočí na stroji, aby se kaménky úplně rozmělnily. Z hlíny se vyválí „špalek“ z něho se vyvalují menší „válenice“. Dělnici mají po jedné a trhají z nich hrudky různě veliké; na krajáč větší, na „kafáček“ menší. Hrudka se upleská a »vytáčí« na kruhu. Bosé nohy hrnčířovi roztáčejí „podkruží“ a prsty a dlaně modelují. Do výše se hrnec vytahuje »čepelem«, dno se hladí kouskem kůže— »pintouchem«. Hotový výrobek se odřízne z »talíře« strunou, stočenou z dvojitého mosazného drátu. Když nádobí trochu ztuhne, »uchatí se«.

Zaschlé nádobí se polévá. Červené se namáčí do řídké procezené kaše ze „šlemovky«. To jest jemná a sypká cihlářská hlína, která se „šlemuje“ (rozmáčí a přecezuje). Žárem se taví a hnědne. Bílé nádobí se vyrobí, když se výrobek namáčí do rozdělaného kaolínu (,‚spodku«).

Máčením nádobí změkne; suší se tedy. Nedoschlé se páruje. Úplně dosušené se maluje modrou, hnědou a zelenou barvou. Zelená a hnědá jsou barvy zemité, modrá je sloučenina kobaltu. Nakonec se nádobí polévá glasurou („svrškem“), jejíž hlavní částí jest živec. Než se nádobí složí do pece, očistí se dna a okraje od glasury, která by v žáru nádobí stavila.

Výrobky se skládají do pece. Do větších nádob se dávají hliněné nízké třínožky — „kozlíky« — a na ně nádoby menší. Nádobí se „namšívá“. Po každém vypálení se musí hroty třínožek obnovovati, poněvadž zůstanou v glasuře dna zavařeny a odlomí se.

Pec má podobu hruškovitou. Bývá různě veliká. Pan Kahoun ve Skalici má 6 m dlouhou, uprostřed 2 m širokou a 1,8 m vysokou. Otvor, kterým se nádobí do pece skládá, musí se před pálením zamazati hlínou.

Na dně pece jest ohnivzdorný písek. — Před nádobí se nastavějí tlusté hrnce — »kapsle« — aby k němu nemohl zaletovati popel a nepokazil ho.

K vypálení jedné pece spotřebuje p. Kahoun 9 m³ dříví, z něhož zbude jen malý košík popela. Topí 95 cm dlouhými slabými štěpinami. Poněvadž pec jest dlouhá a nádobí vzadu by se úplně nevypálilo, je ve 2/3 peci kruhovitý komín z bezedných, dírkovaných hrnců (,‚ring«), do kterého se horem přikládá, aby nádobí, které je vzadu, se také vypálilo.

V Kostelci mají u delších pecí místo nepraktického „ringu“ po stranách otvory —„topeníčka“. V nich se po dopálení »předku“ ještě krátký čas topí, aby se „zadek“ dotáhl.

Po vypálení se pec neprodyšně uzavře; otvory se zamaží hlínou, aby nádobí chladlo velmi zvolna. Teprve po několika hodinách se pouští do pece znenáhla studený vzduch. Kdyby se nádobí prudce ochladilo, bylo by křehké a praskalo by.

Do jedné pece se vejde asi 2.400 – 2.700 nádob za 1.500 – 2.500 Kč.

Zajímavé je srovnávání předválečných a dnešních cen: Nádobí z pece stálo před válkou 100 — 140 K, za války 3000 K, dnes již jen 1.500 – 2.000 KČ. Průměrně se pálilo v jedné dílně 45 — 50 pecí ročně. Dříve byly pece malé, dvě týdně. Dnes pět, někde jen tři ročně. Pece jsou jednak větší a jednak je malý odbyt. Hlína se vozí ze Smrku, Svrabova, Brníka, „šlemovka“ z Kostelce. Dříve se zdělalo průměrně v jedné dílně 50 „párových« for hlíny a 2 fůry „šlemovky“. Nyní jen 10 i méně.

Kaolín, do kterého se namáčí bílé nádobí, dováží se z Plzně. Před válkou stál 1q s dopravou 8 K, dnes bez dopravy 183 Kč, doprava 41 Kč. Sklovina se vozí rovněž z Plzně. Před válkou 1q s dopravou 20 K, dnes bez dopravy 250 Kč, doprava 41 Kč. Dobrý pytel před válkou účtovali za 20 h, dnes hadr za 15 Kč. Bílé nádobí se maluje; barvy se z většiny vyrábějí v Německu. Zdejší hrnčíři je však objednávají z Plzně a z Prahy, kde jsou na skladě. 1 kg kobaltové barvy stál před válkou 30 K, po převratě 2400, dnes 750 Kč. Zelená i hnědá jsou lacinější. V dnešní době se užívá i náhražek. Od povozu za hlínu ze Smrku se platilo před válkou 8 K, později 15, dnes 150. Z Kostelce 6, potom 15, dnes 150. 0d povozu s nádobím do Benešova 8 K, později 12, dnes

250, do Prahy 12, poté 16, dnes 450 — 500, do Vožice 24 K, dnes 700 Kč.

Hlína se prodávala dříve na korce; korec za 40-50 K. Dnes na Smrku párová fůra (asi 14q) za 90 Kč. Fůra „šlemovky« bývala za 2, nyní je za 30 Kč. Hlínu z Brníka prodávali za 4 — 5 K, dnes chtějí 60. Jak možno pozorovati z cen, jsou hrnčířské výrobky proti jiným mnohem lacinější – ovšem u výrobců, neboř překupní obchod zvyšuje nepřiměřeně ceny a vydělává značná procenta. Přes to jest odbyt malý. V jedné dílně ve Skalici již po 3 měsíce neprodali ani „třepu«.

Dělají u nás všecky druhy hrnců, cedníky na povidla, džbánky, mísy, okříny (zadělavačky), umyvadla, pekáče, formy na bábovky, beránky, ryby a p., kastrůlky, pokličky, květináče a různé dětské hračky.

Nádob z cihlářské hlíny (měkkota) se polévá glasurami olovnatými. Nyní se vyrábějí jen různé „pekáče“, poněvadž kameninové brzy popraskají. Ve Stříbrné Skalici již „měkkoty“ nevyrábějí. Posud však ukazují očazené zbytky malé, kulovité peci na měkařinu u domku p. Emanuela Bubeníka. V dnešních pecích by se nemohla vypalovati, poněvadž by ji veliký žár roztavil.

Hovořím se skalickým hrnčířem. Je to ramenatý, vousatý, ustaraný brach s modrýma, dobráckýma očima. Zasteskne si. — „Zatrapené třepy, leží tady a nikdo jich nekupuje! Bývaly však jinší časy, panečku! Zažil jsem sice dost psoty, když jsem s ostatními jezdíval na trhy, ale i radosti bývalo po kapkách, někdy dost velikých. „Skaličáci přijeli!“ zahučelo mrzutě trhem. — A ostatní hrnčíři vytahovali lulky, zasypávali koním a šli — do hospody, jen kluci a výrostci hlídali. Neboť jsme přijeli my a naše nádobí, pane, to bylo nádobíčko! Museli čekat, až prodáme, protože dokud my byli na trhu, od nich nekupovali. A prodali jsme všecko a za chvilku!

Teď — ech — škoda mluvit!«

* * *

Kolikrát vezme hrnčíř bílý malovaný hrnek do rukou? Při vytáčení; když jej uchatí; když jej smáčí v kaolínu povrchu a po částečném uschnutí uvnitř, když jej maluje (skaličtí hrnčíři jsou zároveň velmi dobří malíři); když jej „páruje“; když jej glasurou polévá uvnitř a po částečném uschnutí povrchu; když čistí dno a okraje od glasury; když klade hrnky na sebe, aby vyschly; když je skládá do pece a konečně když je vyndává. Kdo by řekl, že malý „kafáček“ dá tolik práce?

Vysvětlivky: 1.) „Měkkota“ („měkařina“) jest nádobí z obyčejné cihlářské hlíny, do níž se přimísí trochu jílu. Vypálí se již při 600 700 °C — 2.) „Kamenina“ je nádobí z ohnivzdorné (hrnčířské) hlíny. — 3.) Skalické nádobí bylo rozhlášeno jako znamenité. — 4.) Jsou to 2 skoro těsně k sobě přiléhající válce, takže se hlína vymačkává jako list papíru.— 5.) „Válenice“ je kus hlíny, kterou dělník zpracuje za den. -— 6) „Čepel“ je tenké prkénko, které má uprostřed otvor 6×4cm. 7.) Přidělávají se ucha. — 8.) V Kostelci říkají hnědé. — 9.) Staví se po 2 stejně velikých nádobách na sebe. — 10.) Musí být úplně suché, jinak by v peci »házelo bubliny“ (,‚puchýře“) ti.) Najednou smáčeti vnitřek i povrch nelze, poněvadž by hrnek přílišným rozmočením pozbyl tvaru

Otiskneme také něco z dějin hrnčířství v Kostelci n. Č. L. Nyní ještě vážné slovo čtenářům: Nesmíme píti jen klidně kávu ze svého „kafáčku“ a domnívati se, že nám do starosti hrnčířů nad malým odbytem výrobků nic není! Že čísla z tohoto článku trochu propočítáte, o tom nepochybuji. Ale my musíme při všem »hleděti“ také do budoucnosti. Jsou-li v našem okrese zásoby hrnčířské hlíny, ať nezůstávají „zakopaným pokladem“! Snad by bylo možno vyráběti z hlíny ještě další a další věci, které by měly dobrý odbyt, ne? Já bych dal čtenářům zatím malý úkol; Přemýšlejte a zasílejte nám návrhy slovem i obrazem na výrobu věcí, které by mohly býti prodávány cizím návštěvníkům (výletníkům, turistům) „na památku z Podlipanska.“ Nemohly by to býti na příklad vkusné vázičky? Hrnečky s obrázky našich památek? Nemohla by to býti lipanská mohyla (jako váza, těžítko, pokladnička nebo vůbec jen jako drobnůstka „na památku“? Nemohla by to… ale vymýšlejte sami! A všecko vkusné, svérázné a pokud možno snadno vyrobitelné! Takové věci by mohli prodávati všichni obchodníci na Českobrodsku i na Černokostelecku, V části Posázaví i Kouřimska a našim hrnčířům by přibylo hned zase trošku práce a výdělku. Kdo přijde kamkoli na svých cestách, rád si koupí aspoň drobnůstku „na památku.« F. P.

Program Tradičního keramického dne v Kostelci n.Č.L.

Posted on | Květen 12, 2012 | 1 Comment

PROGRAM

24. ročníku, který se koná 26. 5. 2012 v Kostelci nad Černými lesy na náměstí

9.00 hod. Oficiální zahájení Keramického dne starostou města Ing. Janem Svatošem

9.15 hod. Zahájení soutěže o mísu na ovoce

RC Kolečko – otevření dětského koutku, keramická dílnička, loutkové divadlo

Modré dveře, o.s. – trh chráněných a terapeutických dílen, tvořivé dílny a

dětské hřišťátko, nově otevřená kavárna

9.20 hod. Mažoretky Scarlett

9.35 hod. Zahájení točení na hrnčířském kruhu pro návštěvníky trhu

9.40 hod. Taneční kroužek dětí z mateřské školy

10.00 hod. Muzeum hrnčířství

Výstavy: Vlasta Píšová – Chlumská, Osobnosti Podlipanska, stálá

expozice černokostelecké umělecké keramiky

10.00 – 18.00 hod. Koktejlový mejdan – 20. narozeniny magazínu Koktejl v Černokosteleckém pivováru

10.05  hod. Vystoupení dětí z černokosteleckého Kosáčka

10.45 hod. Ženský komorní sbor

12.30 – 13.30 hod. Hraje skupina AGA PEPE

13.00 hod. Uzavření soutěže o mísu na ovoce

14.00 hod. Vyhlášení výsledků soutěže o mísu na ovoce

Losování výherců a předání cen divákům

15.00 – 16.00 hod. Hraje  skupina ČESKÉ SRDCE

17.00 hod. Ukončení Keramického dne starostou města Ing. Janem Svatošem

Zasedání zastupitelstva obce Stříbrná Skalice číslo 17. konané dne 26.4.2012

Posted on | Květen 12, 2012 | No Comments

Tradičně čtvrteční zasedání zastupitelstva obce Stříbrná Skalice číslo 17. začínalo v poměrně uvolněném duchu díky gratulacím místostarostovi Zbyšku Zelíkovi, kterému se v úterý narodil syn.

V úvodu starosta apeloval na přítomné zastupitele (tentokrát se sešli v plném počtu), aby při zasedání zachovávali přiměřený tón svého jednání a šli tak příkladem mládeži. Podotýkám jen, že ze všech tří přítomných hostů na zasedání jen já nedosáhl zatím důchodového věku, je mi 36. Následoval starostův dotaz, zda někdo z přítomných nepořizuje nahrávku ze zasedání, načež se přihlásil opoziční Pavel Novák, „že teda bude nahrávat„.

Po vylíčení trvajících a splněných úkolů se řešila žádost ředitelky mateřské školy o uzavření školky na šest týdnů v době letních prázdnin, během kterého bude probíhat již tradiční výmalba tříd a výběr dovolených zaměstnankyň školky. Po drobné diskusi je návrh schválen většinou osmi hlasů.

V bodu č. 4 navrženého programu byl řešen výběr dodavatele veřejné zakázky na výstavbu a rekonstrukci multifunkčního centra volnočasových a kulturních aktivit domu čp.71 a zakázku získala firma Tost.cz, s.r.o. Paní Neubauerová vznesla dotaz, kdo zvolil výběrovou komisi, načež starosta odpověděl, že byla jmenovaná zástupcem zřizovatele. Následoval dotaz pana Nováka na finanční prostředky na účtu obce, které bude obec muset nejprve investovat, neboť získané dotace na rekonstrukci mohou být čerpány až 12 týdnů po dokončení stavby, a je ujištěn, že obec onou potřebnou částkou disponuje a navíc pan Zelík vyjednal výhodné podmínky při hrazení faktur vítězné firmě. Podle pana Havlíka je dotační titul, z kterého bude rekonstrukce hrazena, vzhledem k čerpání prostředků až po dokončení stavby, špatný. Následně je pan Zelík zvolen jako stavební dozor této akce.

V dalším bodu jednání: Provoz ČOV a kanalizace včetně přehledu dosud nenapojených domácností na ČOV, který nechal do programu zařadit pan Havlík, se řešilo vyhlášení tendru na nového provozovatele kanalizace a ČOV a nutnost zpracování současného stavu nákladů a zisků současného poskytovatele, se kterým byla podepsána smlouva již v roce 2003. Mimo jiné se dozvídáme, že za jeden kubík kanalizačního odpadu (i přivežených fekálií – Smolík 2.350 m³) si provozovatel ČOV účtuje 15 Kč. Na závěr tohoto bodu bylo diskutováno neoprávněné využívání kanalizace, které bude mimo jiné řešit nově zvolená komise ve složení Havlí, Zelík, Toman, Neubauerová, Procházka.

Následuje bod č. 6: Různé. Po zmínce o dopisu od hejtmana Ratha, řešení malířských prací v sokolovně a nastínění nových informací týkajících se pana V. K. – Vlatík Kaše (viz můj zápis z předchozího zasedání ZO – zde či oficiální zápis z aktuálního ZO – zde), přišla na řadu asi nejdůležitější věc tohoto zasedání, a tím bylo vybrání zástupců obce do komise řešící konkurz na ředitele školy ve Stříbrné Skalici.

V první fázi projednávání byla bez připomínek opozice za tajemnici komise zvolena paní Kaňková, zaměstnankyně obecního úřadu. Poté starosta Jiří Procházka za další dva členy komise navrhl sebe a pana Zelíka. Opoziční pan Novák navrhl, aby místo pana starosty byla do komise zvolena Jiřina Neubauerová, která má ve škole dítě a o dění ve škole se zajímá. Starosta namítá, že když paní Neubauerové nabízel místo ve školské komisi, nevzala ho. Pan Novák oponuje, proč starosta, který původně nebyl pro konkurz na ředitele školy, se teď hrne do komise na jeho zvolení. Do diskuse se zapojuje paní Neubauerová sdělením, že jí v předchozích dnech pan Zelík tajně informoval o starostově záměru neusilovat o členství v komisi, a že to tedy znamená jediné a obrací se na starostu: „správný politik musí umět dobře lhát“. Pan Zelík podotýká, že v době, kdy tuto informaci Jiřině Neubauerové poskytl, starosta opravdu nechtěl do komise jít, ale od té doby se jeho názor změnil. Hlasováním pak byli do komise, která bude mít celkem 7 členů, za obec k paní Kaňkové zvoleni pánové Procházka a Zelík.

Následují dotazy zastupitelů. K tomuto bodu jednání se bližší informace dozvíte v oficiálním zápisu obce. Doplním zde jen tu informaci, o které se v zápisu nepíše, že koncert skupiny Olympic slavící letos padesátileté výročí, který se pravidelně v předchozích letech konal v areálu letního kina za obecním úřadem, kde ovšem letos probíhá rekonstrukce a byla by tak ohrožena bezpečnost návštěvníků, se neuskuteční ani na obcí nabídnutém skalickém náměstí proto, že by tu nebylo zajištěno řádné vybírání vstupného. K tomu nemám co víc podotknout.

Autor článku: Jakub Hlavatý

Chystá se letošní první várka piva s názvem Hradecký přehmat

Posted on | Květen 4, 2012 | No Comments

Je to necelý rok, co jsem na těchto stránkách publikoval článek o vaření piva v Hradci č.p. 1 a přesně rok, co jsme ho já (pivovarník Jakub Hlavatý), plukovník (sládek Petr Cajthaml) a Martin K. (dokumentátor Martin Kalíšek)

společnými silami pod názvem Hradecký přehmat přivedli k životu – více zde.

A jak se rok s rokem sešel, je tu druhé „pivovaření“ v Hradci. Letos se do toho pouštím na vlastní pěst a veškerá hana tak padne na mě. O průběhu vaření budete zpraveni zde na těchto hradeckých stránkách a o výsledek (možná pivo) se pak chystám podělit se svými blízkými a sousedy na veřejné ochutnávce u krámku Daniely Mrázkové, či na již tradiční akci Chlapguláše pořádané na Propasti (součást Hradce) u chatky Richarda Němčoka – více o akci zde.

Etiketa Hradeckého přehmatu, verze pivovarník.

Průběh vaření bude dost podobný tomu loňskému, který měl zhruba následující průběh:

Den první: 8:00 – je krásné počasí a všechna zařízení potřebná k vaření piva jsou na svém místě, 8:30 – roztápím varnu s 24 litry vody 9:15 – teplota vody je na 40°C a můžeme vystírat, 10:00 – vystírka přivedena na teplotu 63°C, prodleva 15 minut, 10:15 – stáčení 1/3 z díla do rmutovací pánve, 10:20-11:45 – první rmutování, 11:45 – vrácení prvního rmutu do díla, 12:15 – odstavení třetiny díla a začátek druhého rmutu, 12:15-14:00 – první rmutování, 14:00 – konec rmutování, začátek scezování sladiny přes scezovací nádobu, 14:10 – odčerpávání tzv. předku, zkouška stupňovitosti sladiny, 14:30 – 16:30 – vyslazování sladiny výstřelkem, 16:46 – začíná chmelovar, zkouška stupňovitosti na začátku chmelovaru, 17:45 – první chmelení, první fáze chmelovaru je v pořádku, zkouška stupňovitosti v první fázi chmelovaru, 19:00 – nemůžeme varnu přivést k pořádnému varu, tudíž přečerpáváme mladinu na jinou pánev, přivádíme mladinu do chmelovaru a aplikujeme druhou dávku chmele, 20:00 – konec chmelovaru, přečerpávání filtrované mladiny do chladící lázně, 20:15-21:00 – filtrace mladiny, stáčení mladiny a její chlazení, 21:00 – zjišťujeme, že mladinu na 6°C dnes již nezchladíme. Pokračování necháváme na nedělní ráno, 21:15 – zabezpečení mladiny na noční chlazení

Den druhý: 6:30 – včerejší dílo nacházíme neporušené a na teplotě kolem 5°C. Můžeme zakvašovat, 6:35 – provzdušňování mladiny před aplikací kvasnic, 6:50 – aplikace kvasnic do mladiny, 7:00 – zakvašená mladina putuje do spilky, kde bude zhruba 8 dní probíhat hlavní kvašení. Dílo je hotové a nezbývá než čekat.

Na závěr již jen: „Dej bůh štěstí“

Autor článku: Jakub Hlavatý