Kostelecká keramika

V souvislosti s konáním Tradičního keramického dne Kostelci n. Č. l., zde uveřejňuji článek publikovaný ve 20. letech 20. století v časopise Pod Lipany. Autor v něm zachytil rozmach hrnčířského řemesla v Kostelci nad Černými lesy na počátku 20. století. Obdobný článek věnující se tomuto řemeslu ve Stříbrné Skalici jsem publikoval již dříve a naleznete ho zde.

Kostelecká keramikahrnciri-str-skalice-obr2

Z malého domečku č. 12 vzešel nynější továrenský podnik firmy Alois Vondráček a spol. v Kostelci n. Č. L. Roku 1872 koupil otec nynějšího majitele, pan Alois Vondráček, od p. Kubišty domek čís. 12 a provozoval tam živnost hrnčířskou, vyráběje ručně hrnčířské výrobky, které se těšily oblibě a odbytu v celém blízkém i dálném okolí.
Po 32 léta vedl svůj závod a vychoval si za nástupce syna p. Aloise Vondráčka, který za pomoci svého otce pokračoval v jeho snahách.
V roce 1904 získal koupí opuštěnou tak řečenou „Flusárnu“, v níž se vystřídalo několik majitelů, kteří též vyráběli keramické zboží, hlavně kamna. Pan Alois Vondráček přenesl celou výrobu do Flusárny a vedl jí, věren staré tradici, vyráběje zboží hrnčířské a kamna ve větším měřítku, až předčasný skon učinil konec jeho činnosti.
Po jeho smrti se ujal závodu v roce 1908 jeho nynější majitel, který jako zkušený obchodní člověk viděl dále než kostelečtí usedlíci, kteří si podle starých hrnčířských zvyků nedovedli představiti, že by se mohlo nádobí vyráběti jinak než ručně. První věcí nového majitele bylo že zavedl plavení hlíny, aby odstranil rušivé vyraženiny, ba i díry které se po vyhoření železného kyzu v hlíně obsaženého na nádobách objevovaly. Než na tom nepřestal a r. 1909—1910 přeměňoval starou ruční výrobu ve výrobu strojovou a organizoval závod po stránce technické i obchodní. Postavil nové peci, dal zříditi formy i pomocné stroje k lepšímu zpracováni surovin i k lepší a dokonalejší výzdobě malovaného zboží. Tak se rázem stala z bývalé hrnčířské dílny továrna, která zaměstnávala r. 1910 asi 50 a r. 1920 již 80 pracovních sil.
Válka, jako všude, ochromila na čas výrobu, vzavší továrně značný počet nejzdatnějších dělníků, ale přes to byl udržen její chod i při nedostatku uhlí a pracovních sil po celou dobu války.
Tak pracovala továrna do r. 1927, kdy její majitel dal pří své neúnavné podnikavosti, nelekaje se nákladu, vzniknouti novému odvětví výroby. Vybavil továrnu potřebnými stroji a pecmi a začal vyráběti uměleckou keramiku i ohnivzdorné nádobí. Toto nové odvětvi výroby přineslo do továrny úplně nové směry, jak ve výrobě, tak i ve výzdobě tovarů, a mělo blahodárný účinek i na hrnčířské oddělení, které se muselo přizpůsobiti nové době.
Co tu vzniklo nových moderních tvarů, váz, dekoračních talířů, příborů atd.! S jak rozmanitou barvitostí oživla dekorace vyráběných předmětů, které se dnes těší veliké oblibě, takže je i naše nejpřednější umělecké závody mají za svými výklady!
Tyto nové výrobky si proklestily cestu i do dálné ciziny. Putují nejen do sousedního Německa, ale i do Anglie, Francie, Kanady, Spoj. států amerických, do Holandska, Jugoslávie a Švýcar.
Stále se hledají nové směry výroby a výzdoby. Neúnavná činnost a nové a nové požadavky doby i módy nedají závodu stanouti. Musí stále vpřed. Tomuto snažení přejeme hojného zdaru!nakres-pece

Autor článku: Jakub Hlavatý