Popraviště u Kostelce nad Černými lesy

Obyvatelé Kostelce nad Černými lesy a přilehlých končin pravděpodobně znají pomístní název Spravedlnost či U Spravedlnosti. Říká se tak místu za křižovatkou u Penny, při cestě do Konojed vpravo. Ještě donedávna se proto soudilo, že kostelecké popraviště se v 18. století nacházelo právě zde, naproti Polaru (dříve cihelně).

Články ve Zpravodaji

Současná mapa s polohou U Spravedlnosti a vyznačením místa, kde stávalo popraviště

Na stránkách Černokosteleckého zpravodaje vyšly v nedávné době články Jaroslava Ševčíka a Jiřího Bohaty, které dokládají, že popraviště stávalo až u severního cípu Malinového lesa (Maliňáku), zhruba 600 metrů jižněji.

V Kronice města Kostelce nad Černými lesy, obecně Černý Kostelec zvaného, pánů Karla Hodináře a Václava Klímy z roku 1912, se píše: „Spravedlnost (místo popravní) o 4 sloupích stávala vpravo od silnice konojedské nad vsí Cukmantlí. R. 1752 žádalo město soud appelační o svolení, aby vysokou spravedlnost čili šibenici, která již mnoho let stála a strouchnivěla a od větrů vyvrácena byla, znovu vystavěti mohli. Povoleno jim na „předešlý způsob a místo“ ji postaviti. Poslední poprava vykonána v Kostelci 4. března 1763. Oběšen byl Jan Zelenka z Uhříněvsi, tovaryš zednický, jenž v Tismicích v kostele oloupil obraz Panny Marie.“

Cukmantl

Věnujme se teď místu „nad vsí Cukmantlí“. Cumantl byla středověká ves zdecimovaná třicetiletou válkou, u které je v Berní rule z roku 1652 údaj o 14 osedlých gruntech, ale již v roce 1677 v Urbáři velkostatku Kostelce n. Č. l. se uvádí jako pustá. Ze starších pramenů víme, že vznikla patrně ve 13. století, při tzv. vnitřní kolonizaci do té doby neosídlených končin. Takových, dnes zaniklých vesnic bylo v okolí hned několik. Jen namátkou: Aldašín, Drbohlavy, Jevany – Dubina, Vyžlovka – Ve Spáleném, Lažany a další. Ve 14. století náležel Cukmantl ke Kosteleckému panství, ale na počátku 15. století se na nějaký čas dostal do držení Kuneše, pána na Zlenicích. Ten ho, spolu s vesnicemi Aldašín a Bohumile, v roce 1417 prodává zpět Janovi z Kostelce.

Poloha zaniklé středověké vesnice Cukmantl

Kde se Cukmantl přesně nacházel, víme především díky geodeticko-topografickému průzkumu zaniklých středověkých vsí na Černokostelecku, který zde na přelomu 70. a 80. let 20. století prováděli archeologové Zdeněk Smetánka a Jan Klápště. Středověkou vesnici umisťují na obě strany široce rozevřeného mělkého údolí přítoku Bohumilského potoka, obráceného k západu. Severovýchodně od této polohy, v dnešním Malinovém lese u silnice z Kostelce do Konojed, se nacházejí pozůstatky hráze rybníka a pravděpodobně i dalších objektů osady. Ty však zatím nelze bez dalšího povrchového průzkumu ztotožňovat s původním Cukmantlem.

Mapy

Müllerova barokní mapa Černokosteleckého panství z roku 1777

Po malém exkurzu do minulosti jedné ze zaniklých osad na Černokostelecku se nyní budu věnovat poloze samotného popraviště „o 4 sloupích“, stojícího tehdy „vpravo od silnice konojedské nad vsí Cukmantlí.“

Na barokní mapě Černokosteleckého panství z roku 1777 je popraviště, tehdy již nepoužívané, vyznačeno nejpřesněji. Díky tomuto zobrazení známe jeho přesnou orientaci.

Všimněte si rovněž názvu Zukmantl v dolní polovině mapy. V mladších mapách, již tato poloha takto označena není.


Mapa prvního vojenského tzv. Josefovského mapování z let 1763–1768 a 1780–1783

Na mapě prvního vojenského tzv. Josefovského mapování z let 1763–1768 a 1780–1783 je šibenice se čtyřmi sloupy kvůli snazší identifikaci vyznačena větší a axonometricky. Jaroslav Ševčík ve svém článku z roku 2015 vyvozuje, že se mohlo jednat o stavbu zděnou.

Na základě zobrazení v mapě a popisu „mnoho let stála a strouchnivěla a od větrů vyvrácena byla“, soudím, že byla čistě dřevěná.


Indikační skica stabilního katastru

Poslední mapou, která stojí za zmínku a zanechala nám vodítko k lokalizaci popraviště je tzv. indikační skica stabilního katastru.

Jsou zde dvě cesty, od Kostelce a od Kozojed, které nesou název K Spravedlnosti a sbíhají se právě v místě, kde šibenice stála.


Vnuk Jana Mydláře katem v Kostelci

Poté co bylo odhaleno místo, kde byla 4. března 1763 vykonána poslední poprava, si v krátkosti připomeneme jejich nejslavnějšího vykonavatele. Po prvním doloženém katovi v Kostelci, Jiříku Cajšnerovi, obydlí a řemeslo v roce 1661 přebírá vnuk nejslavnějšího českého kata Jana Mydláře Daniel Mydlář.

Ve své době údajně moc katovské práce neměl, věnoval se spíše bylinkám a ranhojičství. Pod rouškou tmy k němu dobrovolně chodila řada kosteleckých. V den kdy umírá, 17. října 1664, mizí z kostelecké katovny i jeden z původně čtyř popravčích mečů, kterými bylo po Bílé hoře stínáno 27 českých pánů.