Cesta kapra do Čech

O tom, kdo první přinesl do českých zemí násadu kapra, se nám nedochovala ani ta nejmenší zpráva.

Kapr je nejvhodnější rybou pro umělý chov a nejdůležitější rybou v rybníce. Je tomu tak díky jeho vlastnostem:

  • nárokem na klidnou a prohřátou vodu,
  • rozmnožováním v rybniční vodě,
  • potravou,
  • odolností při lovu a dopravě,
  • a konečně kvalitou masa.

Zavedení kapra do umělého chovu bylo největším rybářským objevem všech dob.

Tento objev se nemohl uskutečnit v Čechách, protože v labském říčním systému v době poledové nikdy nežila žádná přírodní forma kapra. Kulturní formy kapra byly nezávisle na sobě vychovány v Číně a v jihozápadní Evropě.

V Číně tradice chovu kapra trvá jíž dvě tisíciletí, je starší než v Evropě. V Číně se kapr chová jako ryba doplňková a přisazuje se do rybníků k amuru bílému, amuru černému a dvěma druhům tolstolobiků.

Kapr v Evropě

  • Předkem evropské kulturní formy kapra byl s největší pravděpodobností kapr ze středního a dolního toku Dunaje.
  • Od říčních rybářů z Dunaje patrně převzali znalosti o chovu Římané. V rybnících starého Říma tak zřejmě vlivem změny životního prostředí vzniká evropská kulturní forma kapra, která se od svého divokého předka liší jen nepatrně. Protáhlý tvar těla se stává o něco vyšší a hlava o něco menší. V této podobě se kapr šířil postupně do dalších zemí.

Kapr v Čechách

  • Lze předpokládat, že v Čechách slovo rybník od počátku znamená rybník pro chov kapra.
  • Kapr k nám byl dovezen již jako vyspělá kulturní forma ryby, která byla uměle zavedena do našich vod.
  • První chovy kapra u nás patrně zavedly kláštery. Důvodem mohla být potřeba postního pokrmu, neboť v té době bylo postních dnů do roka velmi mnoho.
  • Během dalšího vývoje dosáhlo české rybníkářství v počtu rybníků i produkci kaprů prvního místa v Evropě. Důvod lze hledat v malých rozměrech našich řek a v poměrném nedostatku místních říčních ryb.
  • Kapr se pokládal všeobecně za nejchutnější rybu a dostával přednost i před pstruhy a lososy.

zdroj: Rybářství a jeho tradice / Jiří Andreska; 1987