Zločinecká éra rytíře Mikuláše Zúla z Ostředka začala ve Skalici

O době vlády Karla IV., který v Čechách zavedl přísný pořádek, se říká, že tenkrát dítě se zlatým jablkem mohlo klidně projít bezpečně celým královstvím.

Zhoršení bezpečnosti v zemi za Václava IV.

Na konci 14. století za vlády jeho syna Václava IV. bezpečnost v zemi významně poklesla, množství násilností bylo důkazem oslabení ústřední moci země. Drobnými válkami soužená země se stala útočištěm zločinců všeho druhu.

Do historie našeho kraje se svými loupeživými činy zapsal především rytíř Mikuláš Zúl z Ostředku, který se svou ozbrojenou skupinou zločinců přepadal kupce na cestě mezi Táborem, Benešovem a Prahou. Nezdráhal se však vydat na loupežnou výpravu až k Českým Budějovicím, i dále k rakouským hranicím. Nakradené věci vozil do svých tvrzí a sídel svých přátel a příbuzných. Vydatně mu pomáhal jeho strýc Ahník, sedící na křešické tvrz u Divišova a později Mikulášův syn Jan.

Soudní akta konzistoře pražské

Ze soudních akt konzistoře pražské se dozvídáme o stříbrnoskalických počátcích jeho zločinnosti:

Večer 17. května 1379 zabušil panoš Zúl na vrata farního dvorce v Rovném u Skalice při kostele sv. Jakuba a po vpuštění dovnitř, udivenému plebánovi Kolmanovi jasně oznámil: »Řekni svému patronu, panoši Kunešovi na Skalici a lidem v Oplanech, že nedostanu-li 13 kop grošů, vypálím celou ves.«

Jeho hrozby slyšel i střídník (zástupce) Kolmanův, kněz Petr, který neprodleně vše oznámil dvorskému správci v Oplanech Voječkovi, a ten zase lidem, aby se měli na pozoru.

Z výše popsaných záznamů to nevyplývá, ale patrně k vyplacení 13 kop grošů tehdy nedošlo a zůstalo jen hrozeb. 

Popravčí kniha pánů z Rožmberka

Zločinnost “Mikše” Zúla z Ostředku však začala od tohoto okamžiku nabývat na věhlasu. Zvláště od doby, kdy se spojil se Suchým Čertem (pánem z Kunštátu). O tom vypovídá Popravčí kniha pánů z Rožmberka zaznamenávající činnost Zúlovy bandy kolem roku 1400. 

Zbojníci měli tehdy poměrně přiléhavá staročeská jména. Zde jsou někteří z nich:

  • Václav, tlustý, obstarožný na piknos;
  • Hanalík, chromý na levú nohu;
  • Ryneš, suché tváři, dosti vysoký;
  • Jindrák, kabelatý, tváří okrúhlé, načrný, vlasy prosté;
  • Rynda, s trženíem chřiepí, kadeřavý;
  • Valentin, črný, chodit v bielej čepicí;
  • Rokyta, šílhavý;
  • Petr, Němec, vysoký, črný, zbodán po lící;
  • Mertlík, suchý, s kadeřavú hlavú;
  • Vilém, střelec, vysoký, nosatý;
  • Kuorka, nízký suchý;
  • Jan Hřebenek suchý s ryšavú bradú;
  • Serpéř, má šrám přes nos;
  • Kliment, tlustý, veliký, hlavú třese;
  • Čubera, pacholek ohrošitý, s kadeřavú hlavú, má šrám na líci;
  • Synek, štíplý, nosatý, Němec, klecavý na levú nohu;
  • Cikán, črný.

V roce 1389 oloupili jednoho sedláka u Mnichovic. Vzali mu sukni a plášť. Pozadu nezůstal ani Zúlův syn Jan. Spolu s Benešem, Vidimou, Václavem řečeným Dielo, někdejším holomkem pána z Ondřejova, Václavem, holomkem pána z Kozmic, začali krást na silnicích. Třeba jednomu měšťanovi z Vitoraze (historické městečko v Dolních Rakousku) ukradli sukno.

Loupežník obral loupežníky

Zajímavý záznam se dochoval k roku 1397, kdy jakýsi Jan, syn Jaroslavův, loupežník, při mučení v Sezimově Ústí sdělil, že Martin Holý, Petr, Jíra, Petřík a Losek ukradli jednomu panošovi dva koně jednomu panoši u městečka Odrance (pod hradem Dubou). Ty jim však následně “zabavil” Mikuláš Zúl. Loupežník obral loupežníky.

Vaněk z Dubé

Za úspěchem Zúlovy bandy stojí nejspíše i spolupráce s urozeným pánem Vaňkem z Dubé, majitelem městečka Ondřejova a tamního kostela.

V roce 1399 vypovídá mučený Jakeš ze Zhoře, že on, Šiška, Mikuláš a Petr, služebníci páně Vaňkovi z Dubé, Petra, zajali německého kupce a čtyři jeho tovaryše s jejich veškerým zbožím a přivedli je k panu Vaňkovi na hrad Dubou. Jeho purkrabí Vaník prodal zboží v Praze a z utržených peněz dal jednu kopu grošů výše zmíněnému Jakšovi a 100 kop grošů Vaňkovi z Dubé.

Kolem roku 1401 vypovídal lapka Vanira v Sedlčanech, člen tlupy Suchého Čerta:

Ten pátek před sv. Jiřím stáli jsú za Zbraslavici v lese, a tu noc leželi jsú u Zúle na Hrádku, v sobotu ráno poslal Zúl s nimi svých vlastních pět tovařišóv a ten den jsú stáli v lesích u Neveklova ve dvú haufú a vzěli jsú v Lhotě Dubovej kolikos pecnóv chleba.

Celkem bylo v Zúlově bandě 55 zločinců, kteří loupili v okolí hrádku Dubá, ale pomalinku se blížil jejich konec.

Konec Zúlovy bandy zločinců

Pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka dobyl v roce 1403 Zúlovo sídlo Čejchanův Hrádek u Chocerad a Zúla s jeho “bratry” zajal. Hrádek byl srovnán se zemí. Zúl byl odsouzen spolu s 50 loupežníky k smrti a 6. července 1403 oběšen.

Mistr Jan Hus

Podle starých letopisů Mistr Jan Hus, kazatel betlémský, odsouzené doprovodil k šibenici a navedl Zúla na to, aby se obrátil k lidu a řekl:

Svatá obci, prosímť vás, proste za mne Pána Boha.

Zoul byl pověšen na hák, na kterém visel sedm let, než mu jeden blázen utrhl nohu, když ho chtěl z háku strhnout a pochovat, protože každého oběšence, na kterého dosáhl, buď sám pochoval, nebo ho přinesl do Prahy a postavil ho v noci některé hokyni ke krámku a ona musela zařídit, aby ho dopravili ke sv. Štěpánu na Rybníček, kde se pochovávali popravení.

Zúlovo panství připadlo králi Václavovi IV., který je zanedlouho rozdělil svým přívržencům. Trestu neušel ani pan Vaněk z Dubé, ztratil mimo jiné podací právo ke kostelu v Ondřejově, jež přešlo na pana Ondřeje z Dubé na Zlenicích.

zdroj: Brousil R., Ondřejov v Posázaví: Dějiny městečka a okolí