O statečném rodákovi z Hradových Střimelic

autor článku: Martina Studzinská

Karel Pavlík

Dne 19.10. roku 1900 se v budově školy v Hradových Střimelicích v rodině řídícího učitele Karla Pavlíka a jeho ženy Antonie, rozené Kubíkové, narodil chlapec Karlík. Přišel na svět po sestrách Albíně a Hermíně.

Dětství na Vyžlovce

Hradových Střimelic si malý Kája moc neužil, jeho otec přešel v roce 1907 do školy na Vyžlovce, proto o této rodině není v kronice Hradových Střimelic žádná zmínka. Do rodiny po Karlíkovi přibyli ještě čtyři další sourozenci: o dva roky mladší Josef, po dalších dvou letech Antonie, za následující tři roky Jaroslav a ještě po třech letech Bohuslav. Rodina Pavlíkova tedy vychovala celkem sedm dětí, chlapci vystudovali učitelství, dívky se staly zdravotními sestrami. I syn Karel byl absolventem učitelského ústavu a několik let také skutečně učil ve škole na Vyžlovce.

Vojenská kariéra

Pak jej zlákala vojenská kariéra a nastoupil k armádě. Z archivních pramenů se můžeme dozvědět, že zpočátku příliš úspěšným vojákem nebyl. Ve třicátých letech založil rodinu, v níž přišly na svět dvě děti, Dagmar a Karel. Po několika letech se ale rodina rozpadá a Karel Pavlík je převelen do Czajánkových kasáren v Místku. Oba tyto životní zvraty nese charismatický mladý muž velmi těžce. I dnes, pokud v tomto městě na malém nádražíčku vystoupíme z vlaku, dokážeme si představit pocity mladého důstojníka, převeleného z hlavního města do tehdejšího pohraničí. Ani politická situace v naší zemi není právě růžová. Ve vzduchu je cítit hrozící válečný konflikt.

Hrdinný odpor

Je doslova a do písmene předvečer vzniku Protektorátu Čechy a Morava, tedy podvečer 14. března 1939. Karel Pavlík je právě je právě přítomen výuce polštiny u čerstvých nováčků, když do učebny vběhne rozrušený strážný a oznamuje mu příjezd německé ozbrojené kolony. Přestože zmínění nováčci jsou v kasárnách sotva dva týdny a ve skladu je zbraní opravdu poskrovnu, vydává Karel Pavlík rozkaz k ozbrojenému odporu. Sám zaujme místo na střeše, kde se ujímá lehkého kulometu. Po celou dobu předem ztraceného boje osazenstvo kasáren povzbuzuje a strhává svou statečností. Celá akce trvá asi dvě hodiny, po nichž jsou čeští vojáci zajati, odzbrojeni a po zbytek noci pečlivě střeženi. Druhý den je vydán v celých Čechách i na Moravě rozkaz neklást německému wehrmachtu žádný odpor.

Smrt v koncentračním táboře v Mauthausenu

Je s podivem, že Němci zajatce bez větších sankcí propouštějí a snaží se celou záležitost spíše ututlat. Karel Pavlík se však se situací nesmířil. Vrací se do Prahy, kde nastupuje do civilního zaměstnání jako úředník. Svůj boj proti okupantům ale nevzdává. Je nadále aktivní v ilegálním odboji. Po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha je gestapem zatčen, převezen do koncentračního tábora v Mauthausenu a tam v lednu 1943 popraven. Jeho tělo bylo pohřbeno ve společném hrobě. Symbolický hrob Karla Pavlíka bychom našli v Kostelci nad Černými Lesy, kde jsou pohřbeni také jeho rodiče.

Gestapo se zajímá i o rodinu Karla Pavlíka, o matku a sourozence. Ti svorně tvrdí, že s bratrem nebyli v žádném kontaktu a jako důvod uvádějí, že jako jediný z rodiny opustil učitelské povolání. To jim pomáhá těžká válečná léta přežít.

Vyznamenání in memoriam

V roce 1947 přebírá matka Karla Pavlíka, paní Antonie, od prezidenta Edvarda Beneše válečný kříž. O dvaapadesát let později obdržela rodina záslužný kříž II. Stupně in memoriam , Karel Pavlík je také při té příležitosti povýšen na plukovníka. 28.10. téhož roku přebírá rodina Karla Pavlíka medaili za hrdinství z rukou prezidenta Václava Havla.

V březnu roku 2019 uplynulo od hrdinské akce v místeckých kasárnách osmdesát let. Pravděpodobně se jednalo o jediný ozbrojený odpor proti německým okupantům na našem území vůbec. Budova kasáren je dnes nově zrekonstruována a slouží jako administrativní centrum, sídlo advokátní kanceláře, stomatologické laboratoře a k dalším komerčním účelům. Na protější straně rušné ulice najdeme památník celé události, kde se při kulatém výročí sešli váleční veteráni, historikové, skauti i místní pamětníci. Pietní akt v tomtéž termínu proběhl také na pražské Folimance, kde v době svého zatčení gestapem Karel Pavlík pobýval.

V jeho rodné obci však bohužel pamětní deska stále chybí, ačkoli by bylo vhodné jeho jméno alespoň připsat k seznamu padlých ve světových válkách.

Pokud se nad životem a činy kapitána Karla Pavlíka hlouběji zamyslíme, možná nás napadne otázka, co asi mladého muže vedlo k tak statečnému chování ? Možná to byla výchova v učitelské rodině, kde mu byly od dětství vštěpovány mravní ideály a postoje. A to dnes bohužel není samozřejmostí.

Martina Studzinská