Publikace Mikroregion Malé Posázaví byla vydána stejnojmenným svazkem obcí (autor neuveden) a je distribuována mimo jiné v nově otevřeném Informačním centru ve Stříbrné Skalici.
Nedostatky publikace
V části věnované obci Stříbrná Skalice (na poslední straně) se bohužel vyskytly některé nepřesnosti i nesprávné údaje. Např. v části „Historie“ nacházíme nešťastně formulovanou větu: “Od roku 1937 se ve zdejším lomu povrchově lámal z jam vápenec, který byl využíván hlavně k výrobě „mramorových“ hlazených náramků a jiných ozdob.“
Citované sdělení vzniklo patrně nesprávným pochopením a nešťastným spojením informací z několika pramenů. Pro dobré pochopení omylu nemůže být následující vysvětlení úplně stručné.
Bílý kámen u Sázavy
Rok 1937 není v žádném případě počátkem těžby vápenců ve Stříbrné Skalici, ale rokem zahájení archeologického výzkumu Karla Žebery v prostoru bývalých vápencových lomů na vrchu Bílý kámen v nedaleké Sázavě (Žebera 1939). Díky Žeberově výzkumu je na Bílém kameni doložena těžba vápence od neolitu. Zmíněné mramorové náramky byly šperkem archeologických kultur závěru mladší doby kamenné (neolitu). Polotovary z výroby náramků uvedeného období pravěku jsou doloženy archeologickými nálezy na řadě míst (patrně tehdejších zpracovatelských center) dnešního Kolínska. Hotové výrobky (náramky) z krystalických vápenců (dolomitických mramorů těžených v Posázaví) se vzácně vyskytují jako součást hrobové výbavy zemřelých v prostředí neolitických kultur v Čechách, ale také např. na území dnešního Německa (Zápotocká 1984; 2001).
Neolitická těžba na katastru Stříbrné Skalice
Nálezy „kamenných seker“ na Čapíku, v publikaci zmíněné v následující větě bez uvedení do souvislostí s těžbou vápenců, jsou pak právě oním dokladem neolitické těžby i na katastru Stříbrné Skalice (nikoliv však přímým dokladem výroby náramků). Rok 1940 není však dobou nálezu seker, jak nepřesně uvádí i P. Kneidl v jinak kvalitní monografii o obci Stříbrná Skalice (Kneidl 1985, 9). Zmíněné sekery pocházejí z nálezů učiněných asi kolem r. 1900 v prostoru vápencových lomů v poloze Na homolích a teprve v roce 1940 byly jako neolitické nástroje rozpoznány a registrovány mezi dalšími předměty v bývalé sbírce školy ve Stříbrné Skalici, a to na základě tzv. dotazníkové akce Archeologického ústavu v Praze. Z polohy Na homolích známe však i nedávný, dobře lokalizovaný povrchový nález fragmentu broušeného a vrtaného kamenného nástroje, patrně rovněž neolitického (Bernat – Štědra 2005, 221, obr. 15:2). Terénní stopy těžby vápenců, doložené ve Stříbrné Skalici písemně až od 17. století, jsou ovšem dochovány kromě lokality Na homolích i v několika dalších polohách. Jedna z nich zasahuje i na katastr Hradových Střimelic. Právě některé menší lomové jámy, podobné těm sázavským na Bílém kameni, náleží tak zřejmě nejstarším fázím těžby krystalických vápenců na katastru Stříbrné Skalice v neolitu a ve středověku.
Opevněné výšinné sídliště
V textu k nejstarší pravěké minulosti zcela chybí zmínka o mimořádně cenné památce pro obec, a to o pozůstatcích malého opevněného výšinného sídliště z pozdní doby kamenné v lokalitě Na Hradcích na katastru Stříbrné Skalice (Bernat – Štědra 2005, 215-219, obr. 13).
Radnice
Mezery a také chyby v informacích se nevyhnuly ani odstavcům věnovaným mladším obdobím historie obce. Za zmínění by stály např. zaniklé středověké vesnice, kterých na dnešním katastru Stříbrné Skalice bylo hned několik. O stříbrnoskalické radnici se v publikaci uvádí: „…založená v r. 1715 s dodnes dochovanou podobou….“. To ale není pravda. Radnice č.p. 19, jmenovitě zapsaná v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 18346/2-856 (chybně jako č.p. 1) prošla od počátku 18. století do současnosti složitým stavebním vývojem. Na místě vyhořelé starší radnice byla povolena vrchností v roce 1715 stavba radnice nové, vybudované v roce 1719 znovu ze dřeva. Zřejmě až v šedesátých letech 18. století získalo průčelí s věží a hodinami zděnou, do dnešní doby dochovanou podobu (srov. např. Kneidl 1985, 20; Vysloužilová 2006, 60). Přestavba a dostavba radnice pokračovala i v průběhu 19. století, kdy bylo např. zazděno loubí, a tři oblouky z původních čtyř byly znovu otevřeny až při památkové opravě radnice v roce 1921.
Za doplnění by stály i roky prvních písemných zmínek o všech dnešních částech obce, původně zcela samostatných sídlech (Hradové Střimelice, Hradec, Kostelní Střimelice).
Spolek Život v Hradci a okolí
Spolek Život v Hradci a okolí nabízí spolupráci na přípravě textů týkajících se obce Stříbrná Skalice pro případ dalších vydavatelských záměrů Malého Posázaví i kohokoli jiného. V otázkách archeologie, historie, historie dolování, stavebních památek a místopisu má ve svých řadách odborníky uvedených oborů, nebo na ně má kontakty. Je jasné, že texty v publikacích podobných této, musí být krátké a stručné. Zároveň by však měly být věcně správné a vyvážené.
Použitá literatura:
Bernat, J. – Štědra, M. 2005: Posázavská hradiště – nové nálezy a poznatky, Archeologie ve středních Čechách 9, 197-225.
Kneidl, P. 1985: Stříbrná Skalice. Z minulosti a přítomnosti. Stříbrná Skalice.
Vysloužilová, M. 2006: Stříbrná Skalice – Hradové Střimelice – Hradec. Praha.
Zápotocká, M. 1984: Armringe aus Marmor und Andersen Rohstoffen im jüngeren Neolithikum Böhmens und Mitteleuropa, Památky archeologické 75, 50-130.
Zápotocká, M. 2001: Těžba bílých krystalických vápenců a dolomitů na Bílém kameni u Sázavy a výroba mramorových náramků, Sázavsko 8, 28-33.
Žebera, K. 1939: Archeologický výzkum Posázaví. I. zpráva. Neolitické a středověké vápencové doly na „Bílém kameni“ u Sázavy, Památky archeologické 41 (1936/38), 51-58.
